v černo-bílém.

15. července 2015 v 13:32 | Terrie. |  na téma.
Výborně, téma týdne mi hraje do karet - čekala jsem, že se brzo objeví. Asi jsem plná emocí, chtěla jsem o této otázce psát minule i předminule.
Narovinu říkám, že pokud budete číst dále, setkáte se s možná poněkud rozporuplnými názory obecně mírumilovné a tolerantní křehotiny, která však před časem podepsala petici proti příjimání islámských uprchlíků. Taky už dlouho na facebooku lajkuju stránku iniciativy "Islám v České Republice nechceme". A aktuálně už je mi z celé téhle mediální masáže, ať už jde o stranu IvČRN nebo stranu sluničkářskou spíš zle než smutno.
Ještě bych ráda podotkla, že záměrně neudávám žádné konkrétní zdroje. Jedná se pouze o můj skromný názor a chtěla jsem psát co nejusporněji, to zrovna šlo.
A než mě odsoudíte jako xenofoba, zkuste dočíst dokonce…


Snad odjakživa jsem se pokládala za člověka tolerantního a házení do pytle jsem odsuzovala. Jenomže … Už ani nevím, kdy jsem začala vnímat islamizaci jako možnou hrozbu do budoucna. Přiznám se, že jsem podlehla "faktům" z videí a článků o rozšiřující se islamské populaci. Ledacos se možná tahá za vlasy, a v otázkách děsivých témat má lidstvo rádo ještě o to pesimističtější vnímání - alespoň mi to tak často připadá - ale nemůžeme přehlížet historické odkazy ani to, co se ve světě děje. Nebyly to jenom války s Turkem a nejsou to jen nepokoje, kdy se z jinak klidných části Evropských měst stala místa, kde se procházky moc nedoporučují a už vůbec ne po setmění. Jsou informace přikreslené, přehnaně paranoidní ale stále zůstává mnoho takových, které se zapřít prostě nedá. Že je jakousi výsadou a povinností islám šířit, třeba i násilím, odnepaměti dán, jsme se učili už na základní škole …
Takže i já jsem na okamžik zabředla do vod zdrojů před islamizací varujících. A musím přiznat, že ze zpráv, které se zdroji šířily, jsem se často potýkala s pocity zoufalství a hrůzy. Ve světě, co hůře, v Evropě se děje tolik zvěrstev a nikdo s tím nic nedělá? Nikdo to nechce vidět? Ba hůř, ostatní zdroje o tom raději nemluví vůbec, anebo informace upravují tak, aby právě tu hrůzu a vlnu "xenofobie", jak oni tomu říkají, nevzbuzovali.
Přiznám se, že když už mě ta čirá hrůza jednou dočista rozplakala, raději jsem se o ty zprávy zajímat přestala.

Ale petici proti imigraci jsem podepsala. Připadá mi hodně hloupé tvrdit, že ke střetu kultur dojít nemůže. To si přece nemůže nikdo inteligentní myslet, že staletí poněkud rozdílného historického vývoje se v jednom místě střetnou ve stejném bodu a dál budou pokračovat ruku v ruce.
Navíc pokládám za poněkud pokrytecké, snažit se zachránit masy cizích lidí, zatímco další masy našich nemají kde bydlet, nemají co jíst a nezaměstnanost stále roste. Hezké, vždycky jsem obdivovala ty, kteří pomáhají všude kolem, ale sami sobě pomoci nemůžou, protože se staví až na poslední příčky. Jak moc je taková pomoc, od někoho, kdo ji sám potřebuje, efektivní?
Kde ty lidi ubytujeme? Kdo je bude živit? Jak dlouho?

Avšak třebaže je proti mé přirozenosti sympatizovat s jakýmkoliv hnutím, náboženstvím, či názory, které jsou vnucovány do okolí (a jejich přizpůsobení prostředí je víceméně nemožné) a o kterých je dlouhodobě známo, že utlačují lidská práva - ať už jde o práva žen nebo třeba homosexuálů - nehodlám někoho odsoudit jen proto, že se k dané skupině řadí. Dřív ráda poznám člověka, jako takového, až pak si udělám obrázek. A i přes všechna logická vysvětlení ani-islamistických postojů, nebudu někomu slibovat krutou smrt a nazývat ho nelichotivými přídomky jen proto, že je muslim. To se pak část populace, ať se ukrývá za sebeišlechtilejší zájmy, nemůže divit, že je označována za neonacisty a podobně. Chovejme se prosím jako lidé na úrovni. Až mi někdo příště zase řekne "já bych to střílel, svině jedny černý", už svůj názor na jeho úroveň jen tak nespolknu.

A znakem lidí na úrovni je jistě i pomoc potřebným. Neříkám, že obracet se k uprchlíkům zády je dobře. Ale stát by neměl zapomínat na vlastní bezpečí a obezřetnost. A na hlas svého lidu.
Kdoví, co s imigranty přijde, nehodlám dělat ukvapené závěry. Ale podívejme se třeba jen na takovou romskou komunitu, se kterou se snažíme spolupracovat už dlouho, a jaké to zatím nese ovoce? Zapomeňme na rasisticky zaměřené názory a každý zvlášť si sáhněme do duše, jaké máme obecně s Romy zkušenosti?
Že přeci nemůžu situaci imigrantů porovnávat s Romy? Není to třeba ideální, ale v obou případech se jedná o skupiny lidí, jejiž hodnotový a zvykový systém, se skutečně od toho našeho odlišuje. A to Romové jsou nám přece jen poněkud bližší a známější, než nějací obyvatelé blízkého východu, a viditíte sami, že ani s nimi si pořád tak úplně nevíme rady.

Internet toho nabízí opravdu spoustu a je už na nás zhodnotit, co je fakt a co ne. A která fakta jsou skutečně důležitá.
Co osobnost, to jiný názor, ale přijde mi, že v této otázce společnost vidí názorové skupiny jen dvě. Přála bych si, abychom se každý, předtím než vyřkneme ukvapená slova, nebo půjdeme na nějakou z demonstrací, či se budeme chtít jinak aktivně podílet, zkusili na věc podívat očima "těch druhých". Zvlášť pokud máme v plánu zase odsuzovat.
Ono je fakt snadné myslet si, že každý, kdo projeví strach a anti názory je hned zlý nácek. A je snadné myslet si, že když k nám připutují masy lidí, zvyklí na jiné prostředí, zvyky a chování, které třeba nebudou ochotno měnit, ani když to společnosti, jež ho přijala "dluží", půjde všechno jako po másle a nic nám nehrozí, protože všichni jsme jenom lidi.
Jistě, všichni jsme jenom lidi, nikdo není jiný. Jen máme každý jiné hodnoty, zkušenosti a prošli jsme jiným vývojem. Nemůžeme čekat, že tyhle rozdíly se dají jen tak lehce vyhladit.
Volím postoj zlaté střední cesty. Jsme unavená z toho, jak jsou lidé jen buď "pro" anebo jen "proti" přijetí uprchlíkům. Jasně, možná to tady jinak nejde, ale určitě se řešení může skrývat v mnoha různých opatřeních.
To si opravdu pořád, se všemi barvami, co se jich tu jen vystřídalo, budeme myslet, že svět je jen černo-bílý?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 15. července 2015 v 15:16 | Reagovat

Myslím si,  že jsi to vystihla velice dobře,  článek se mi líbil.

2 Mischelle Mischelle | Web | 15. července 2015 v 17:03 | Reagovat

Hezký článek :)

3 smartly smartly | Web | 28. srpna 2017 v 18:26 | Reagovat

Ja často používam analógiu adopcie. Adoptovať dieťa si môže iba rodina, ktorá na to má. (prostriedky, zázemie, a hlavne chuť to dieťa vychovávať a milovať ako vlastné). My (Európa) sme sa však dostali do situácie, keď na adopcie nielen, že nemáme, ale ešte ich ani nechceme. Napriek tomu nám niekto zhora nakázal, že si adoptovať deti máme.
Otázka znie, či je to dobré pre nás, pre naše vlastné deti, pre naše už adoptované deti, a v konečnom dôsledku aj pre samotné novoadoptované deti.
Myslím si, že už sme za čiarou, ktorú sme ešte schopní uniesť. Čas ukáže, či mám pravdu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama