/19.9-.../14/ první týden erasmu

12. října 2014 v 16:44 | Terrie. |  ze studentského deníku.
Tak se vám konečně hlásím ze Slovenska. Prosím omluvte mě, ale jistě brzy pochopíte, jak jsem na to byla s internetem a ne jen s ním ... navíc jsem měla nějaké problémy s přihlášením se k blogu. Navíc jsem už sice online a rozkoukaná ale nabalily se mi praktické povinnosti - chápej: natřískala jsem si do každého volného dne praxi, ať nemám o prázdninách, co dělat.
Teď vám přináším takový menší report z toho mého studijního pobytu v zahrančiní. no jo, smějte se.


Den první, pátek (19.9.)
Budíček na 4:00, nachystat se, dobalit, mami nebreč a honem do auta. A pak už jenom vlak. Vlak. Vlak. Téměř 6 hodin cesty (a mohla jsem cestovat po kratší dobu), která… nebyla příliš zajímavá. Na to, jak zbožňuji cestování vlakem, brzy jsem už nevěděla, jak si pohodlně sednout - nic moc ani pro mě.
Kdo byl v Nitře, nebo mu ten alespoň ten pojem něco říkal, tvrdil mi "jo, tam je moc hezky". Proto jsem čekala NĚCO a nedočkavš vyhlížela z okénka vlaku. A víte jak to je, když něco čekáte. Nic moc. Snad až na ten jeden kopec, který byl vidět i z dálky.
A pak už na taxíka a ubytovat se.
Podepsat smlouvu. Klíčky. Výtah - první patro. Jelikož jsme čtyři a pokoje jsou po třech, logicky jsme byli rozdělení. Nevím, do jaké míry můžu říct, že se mi plní takový "ten" pocit, ale měla jsem takový ten pocit, že skončím na pokoji s dalšími Češkami, které se nám den před odjezdem ozvaly. No, tentokrát jsem se nepletla. Vybalit. A do města. A ještě předtím zjistit, že díky pitomému systému tady budu opravdu až do pondělka bez internetu. A bez slovenského isicu - takže i bez oběda …
Proč jsme sem jezdily v pátek teda? Děcka, pamatujte si do života: je jedno jaká vysoká škola, ale vždycky to bude chaos a zmatek - a zvlášť, když se dané dvě výšky začnou mezi sebou "dohadovat" …
Při hledání Tesca, které je beztak šíleně vzdálené, jsme prošli téměř celé město. A zjistily, že jeho centrum má skutečně něco do sebe. Není tak kouzelné jako Opava, ale je moc hezké a oproti Opavy se tady víc cítím jako ve Městě.
Z večerní "party" se nakonec vyvinulo posedávání na gaučích v hale v čistě česko-ženské společnosti. Dokonce ani ty blbé perníčky jsme neotevřeli, jak jsme byly chcíplé. A večerní procházka Nitrou byla skutečně příjemná … můžu být za to všechno víc než ráda. V prázdném večeru, daleko od domova, samotné by mi bylo leda smutno. Navíc mě to všechno dokonale zmohlo, takže by se nemusela konat ani nespavost …

Den druhý, sobota
Nespavost se skutečně nekonala, spala jsem jako miminko a trochu zmateně se odpočatě probrala do prosluněného dne. Snad od toho okamžíčku, kdy jsem jen rozlepila oči, jsem se celá chvěla příslibem: najdeme internetovou kavárnu. Tomu však předcházela další procházka městem, návštěva místního muzea, která … no, víc než těch pětadvacet centů bych za to nedala. Pak oběd ve skromné kolejní kuchyňce (kde krom jakéhokoliv nádobí chybí dokonce i rychlovarná konvice) a zbytečný odpočinek, nakonec jsem celá nedočkavá, tak trochu nedopatřením, vzbudila spolužačky vedle, jen už abychom vyrazili. Bar, který je nedaleko a který jsme si vyhlídly obzvlášť proto, že na jeho zahrádce každou chvíli posedávají další účastnící erasmu z jiných zemí s notebooky na klíně. Byl to bar přesně podle mého gusta, nejspíš bych ten interiér zařídila úplně stejně - jen světlíšky jim tam chyběla - co se týče výběru hudby, v jednom kuse mě přepadala euforie. Jistě, to připojení po takové době určitě taky sehrálo svou roli. Jeden by si neřekl, jak dlouho se dají pít dvě malá piva, když máte wifi připojení a venku se rozprší. Den jsem zakončila s filmem v posteli, co jiného a byla ráda, že to kupodivu uteklo, protože už se normálně začínám těšit do školy, jak se obávám nudy.

Den třetí, neděle
Plánovaný výlet se trošku pozměnil a tak jsme se ve čtyřech vydaly na Nitrianksý hrad. Musím uznat, že to tady mají bratia fakt pekné. A na mobilu se mi to jen hemží fotkama, o které bych se s vámi i ráda podělila - chcete? - až se dostanu k nějakému, jakémukoli editoru. Po obědě a odpočinku opět bar, tentokrát jsem tam skejsla snad do desíti do večera, holky snad ještě déle. To víte, když si tam dáte donést i pizzu, začínám si připadat skoro jako v seriálu himym, až na to, že mi přátelé zde mají především online podobu. A taky toho dne už nehráli tak dobře (to bylo tím, že tam byly holky, když tam byli chlapi, jo, to byla jiná). Jinak jsem tady jela tak brzo, snad jen proto, abych mohla utrácet, čo už.
A v noci? Když vám pod okny anglicky neřvou erasmáci, tak je to opilá slovenská studentská mládež a to se zdá být dokonce ještě horší …

Den čtvrtý, pondělí
Bez isicu tady nemůžete mít obědy v jídelně, nemůžete mít internet, nemůžete lozit do budov, … tak jo, v pondělí si zařídím isic, fajn. No počkat, ale vy nemáte vašeho Buddyho, který se o vás - erasmáky - má postarat,a dalších milion jiných věcí, které jsem nepochopila a nedávají mi smysl, které však v součtu znamenají - isic až ve středu. A s ním i internet, obědy, škola až kdoví kdy … teď ale vážně nechápu, proč jsem tady jezdila už v pátek. Ok, snad bych tolik nebrblala, kdybych si občas vyšla s ostatníma na ty jejich akcičky. Ach. Vám by se chtělo když vaše angličtina je bídná, jste chudí a… vůbec? Takže pocvičit, dát sraz s někým, kdo už by se o nás konečně mohl začít starat a opět na bar.

A následující dny? Ne že bych se nudila.
Nudila jsem se jako hrom, popadala mě deprese, a hlavně nechuť… isic byl skutečně až ve středu, platný až za dva, tři dny. Do školy jsme šli již ve čtvrtek a již v pátek jsme na víkend jely domů. Díky bohu za volné pátky … nadcházející týden nás čekal náběh na koloběh, který nás tady v duchu pilného studia bude čekat: pondělí, úterý praxe na urologii (navíc jsme si přidaly víkendovou praxi, když se člověk nudí a má čas dohánět věci, které by si jinak musel plnit o letních "prázdninách" … proč ne), středa, čtvrtek škola a pátek volny. Takže domů. Alespoň ty první dva týdny.

Jinak když to dopisuju a shrnuju - je pondělí 6. října, s ostatními "děckama", jež jsou zde na erasmu nekomunikují vůbec, a o jazykovou bariéru už tak ani nejde. Sice už jsem zde měla obědy a večeře ale víte co? Stále jsem bez internetu. Ať žije windows XP.
doviděnia

Je neděle 12. října. Už mám internet (ale co jsou dvě zásuvky k internetu na tři lidi?), za sebou tři víkendové noční dvanáctky, před sebou dva dny praxe, dva dny školy, dva dny praxe, volnou neděli, dva dny praxe, dva dny školy a až pak domů ... víte co je momentálně nejhorší? Stýská se mi.
jako zprásknému psovi
neptejte se mě co je to za přirovnání, jen se tak stestkem cítím.
A ne že bych se nudila. Jsem jen nervózní ze školy, z nic nedělání, z toho, že jsem ve škole jen přitomna ale ne aktivní. Ž nevím a hlavně brzy nebudu vědět, co dřív.
Víte kolik mě toho čeká v Opavě? Víte, že nic nevím a ty zkoušky budou tento semestr masakrózní?
A kdo ví, o čem bych měla psát bakalářku, dostane pusu.
Opravdu, řekněte to správné téma a já osobně dojedu kamkoliv, jen abych dala dotyčnému pusu ...

až teď doviděnia.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama