Říjen 2014

žij.

12. října 2014 v 17:31 | Terrie. |  do větru.
Jeden by si pomyslel - ten kdo občas čte můj blog - že jsem šíleně negativní, věčně si na něco stěžující, melancholický pesimista. Nejste daleko od pravdy, třeba mi tyto věci byly tak trochu dány do vínku, ach ty geny a další životní okolnosti, ale dost vymlouvání, je pravda, že jsem minimálně krajně labilní a blog je pro mě boxovacím pytlem, když "to" na mě zase přijde. Přesto se asi budete divit, když vám řeknu, jak je můj život poslední dobou jen lepší a lepší a já vím, že už bude jenom lépe a že je život vlastně neskutečná nádhera a já jsem strašně šťastná. Myslete si, že jsem feťák, když ten náhlý obrat, nebo že moc čtu rádoby filozofické knihy. Třeba si řekněte "tak bodejť, máš skvělého přítele, daří se ti ve škole, máš skvělé přátele i rodinu" ano i to je pravda ale stejně si myslím, že pro pocit spokojenosti, pro pocit "ano žiju a je to nádherné" je potřebná spíš jakási vnitřní toaleta a pár myšlenek, které si neustále musím připomínat. Protože ještě poměrně nedávno jsem byla ztracenec bez sebevědomí, všude s sebou tahající v dávných dobách uštědřené bolístky. I přesto, že je můj blog skoro jako můj nejdůvěrnější přítel, o věcech, které se mi ještě dost nedávno honily hlavou - o tom všem nemá nikdo z vás ani ponětí …

Je to dlouhá cesta uvědomit si, že život máme pevně ve svých rukou a nikdo jiný nás neudělá šťastnými, jen my sami. Ano, štěstí přichází i s jinými lidmi, zážitky, momenty, ale my jsme pořád a stále tak slepí a tak moc se bojíme si jej pustit blíž … a vlastně nejde vůbec o nějaké zidealizované romantické štěstí. Jde o to prostě žít.
Takže tohle není rádoby návod na štěstí, podobné věci nesnáším. Tohle, je článek, ke kterému mě inspirovalo téma týdne, už ani nevím jak dlouho tomu zde bylo a beru jej jako výzvu sepsat si pár bodů, které si chci neustále pamatovat a díky kterým si dovoluji žít, skutečně žít a ten pocit si vychutnávat!
Takže, jen abych nezapomněla

/19.9-.../14/ první týden erasmu

12. října 2014 v 16:44 | Terrie. |  ze studentského deníku.
Tak se vám konečně hlásím ze Slovenska. Prosím omluvte mě, ale jistě brzy pochopíte, jak jsem na to byla s internetem a ne jen s ním ... navíc jsem měla nějaké problémy s přihlášením se k blogu. Navíc jsem už sice online a rozkoukaná ale nabalily se mi praktické povinnosti - chápej: natřískala jsem si do každého volného dne praxi, ať nemám o prázdninách, co dělat.
Teď vám přináším takový menší report z toho mého studijního pobytu v zahrančiní. no jo, smějte se.