když vzpomínám.

26. srpna 2014 v 20:26 | Terrie. |  na téma.
Připadá mi, že čím jsem starší tím je vše takové ... horší. Že jsou věci složitější a už vůbec ne tak naivní jako kdysi, to je jedna věc, ale že se i vzpomínky zdají být jinačí je věc druhá. Děsivější.
Jsem člověk, který si vybaví atmosféru minulých dni více než snadno. Stačí někde ucítit zápach cigarety kdesi z dálky, zatímco se se stejné dálky line velmi jemná vůně dámského parfému a do toho velmi teplé letní počasí a rázem jsem zpátky v Egyptě a je mi dvanáct. Podobně voní i vzpomínka na první ročník na zdravce - cigarety a žvýkačky. V obou případech si nejen vzpomenu, ale podivně se otřesu - jakýmsi steskem a touhou po návratu, v druhém případě smíchanou s velkou kapkou úlevy, že už je po všem a děsem z pocitů, jež jsem tehdy prožívala. Když pomyslím na chuť kebabu, ocitám se v blízkosti Opavského náměstí a necítím zhola nic, byť vše vidím naprosto detailně. A ptám se proč zrovna Opava? Proč ne Frýdek?
Čím novější vzpomínka, tím méně barvitá, méně emotivní. Všechno je ochuzené o barvy, víc a víc jak jsem starší ... jaksi smutno mi z toho je.
Ale ne dost. Na to toho cítím až příliš málo, když si vzpomenu.


Vzpomínky a zážitky blednou a vzdalují se. Stejně tak se zdá, že i přítomné okamžiky už nejsou tolik barevné. A lidé tak zajímaví a vztahy s nimi tak pevné. To už ani omylem.
Probdělé noci, protože s dotyčnou osobou prostě nejde zavřít klapačku, hodiné záchvaty smíchu a pocit "žiju!" jen díky tomu, že jste byli se správnou osobou na jakémkoli místě ... to vše je už taky pryč. I lidé ztrácí barvy.
Ti dávní přátele jsou fuč. Jeden si je nedokázal udržet. Čas je odvál, zůstali jen ti skalní a i ty šeď poviností a nedostatku času ochuzuje o pestrost. A ti novější přátelé, snad přáteli ani nebyli... A další už nikdy nepotkám. Už nikdy nikoho dalšího nebudu mít.

Můžeš si se mnou procházet fotografie staré léta a budu se usmívat a vzpomínat a bude to krásné a správné. Stejně tak můžu reagovat i u fotografií starých pár málo let - zasměju se ale nic už není tak svělé a krásné. Vybledlé vzpomínky, čím novější, tím vybledlejší, nezajímavější, prázdnější, bolavější ... jakoby se to ani nestalo, jako bych pro lidi z minulého roku nežila. Příliš nízká cena loňského bytí.
Čím jsem starší, tím je minulost krásnější a čím více se vzpomínky přibližují přítomnosti, tím jsou ztracenější a bezcenné. smutné.


nevím zda krom předstíraného smutku, nad tím jak lehké je pro lidi jít dál a zapomenout na ty, se kterými toho tolik prožili se stejnou samozřejmostí s jakou se střídají roční období, cítím ještě něco jiného ...

věci skončí a my tak snado zapomenem, po čase zapomenem i na to, jak bolelo, když skončilo - není to bezcitné?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 22:30 | Reagovat

Máš pravdu, že ty starší vzpomínky, hlavně ty z dětství jsou takové silnější než ty, které jsou na rok zpět, když jsem byla u babičky (a vlastně nic nezažila). Ale ono až budeme zase o těch třeba 10 let starších, tak myslím, že i ty, co se teď zdají černobílé, se zabarví. :)

2 theworldisugly theworldisugly | Web | 27. srpna 2014 v 12:10 | Reagovat

Smutné je, že po čase budeme na to, na co jsme pohlíželi jako na nepříliš barevné vzpomínky jako na něco velmi pestrého ve srovnání s nedávnými zážitky. Chtěla bych vědět, zda-li to tak mají všichni nebo jen ti, co neumí nějak zvlášť žít.

3 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 28. srpna 2014 v 8:31 | Reagovat

Nominoval jsem tě do nějaké Liebster Award... každopádně zde - http://isitjustme.blog.cz/1408/liebster-award - najdeš víc :) A promiň :-D

4 Doma Doma | Web | 31. srpna 2014 v 7:57 | Reagovat

A jak se ten kamarád jmenuje ? :D ... Vzpomínky jsou mocná čarodějnice :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama