5. ... write a letter to anybody.

31. července 2014 v 18:14 | Terrie.
Drahý příteli
Nebo bych Tě tak nazývat neměla? Nezáleží na tom. Už ne. Jsi-li on, či ona, starý, či mladý, kdy jsem Tě viděla naposled, na tom také nezáleží. Paměť je nespolehlivá záležitost, nespolehlivá tak, jak jí její majitel dovolí - o tom jistě víš své a netvař se, jakože nevíš o čem mluvím.
Dotkla jsem se Tě snad? Ale no tak, jsme teprve na začátku mého psaní. A snad je to jen mé zbožné přání, myslet si, že jsem se Tě mohla dotknout, znamenalo by to, že by Ti na tom záleželo, byť jen trošinku. Nezáleží. Pořád jsem se Tě nedotkla, co? Ne, nemusíš se cítit špatně, byla by to jen slušnost, nějaký zvyk. Stejně vím, že je Ti to jedno tak či tak.
A proč Ti píši? Protože taková jsem prostě já. Mohu se snažit sebevíc, aby to vypadalo, jakože opak je pravdou, můžeš mé snaze věřit ale nevěř, předstírám. Předstírám, že jsem jako všichni ostatní, jako ti "normální", kterým velmi snadno přestane záležet. Moc dobře si pamatuji a až moc dobře si ukládám. Lidi, události, zážitky, to vše ve mně zůstává a neodchází. Jsem plná minulosti a věcí, na kterých záleželo. Ty věci ve mne žijí, snad proto mám stále pocit, že mi záleží. Neumím zapomínat tak rychle, jako ostatní. A možná to není zapomínáním, možná je to tím, že mi tak lehce a rychle záležet začne. Tak snadno jsem uvěřila všemu, cos říkal. A nešlo jen o slova. Každé tvé gesto, čin, úsměv, myslela jsem si, že Ti na mě skutečně záleží. A dovolila jsem Ti otisknout se, byť malinko, v mém srdci. Snad už se tohle nenosí. Snad už jsou si všichni tak jaksi blízcí a zároveň vzdálení. Snad jsem jen já ta, která bere lidi ve svém okolí vážně a má je skutečně ráda. I když už se z okolí přirozeně vytratí. Snad jsem Tě potřebovala, protože bych se jinak cítila osaměle. Snad mě to trápí, protože se osaměle cítím teď. Snad jsem vždy byla osamělá, kdoví. Stejně jsi mě stál jistou dávku smutku a nejsem si jistá, mám-li Ti to stále za zlé.
Anebo je to má chyba? Třeba jsi Ty čekal na mě? Na mé gesto? Třeba sis Ty říkal, přesně to, co si říkám já teď a měls prostě pocit, že jsem zapomněla, že mi nezáleželo? Anebo si tohle všechno (ne)přeji jen proto, abych se nemusela vypořádavat s tím, že mě na Tobě záleželo o kus více ... že jsem si mohla naivně myslet, že jsem pro Tebe někým víc, než známou.
Ale upřímně, ublížila jsem já Tobě nebo Ty mně?
Tak, či onak, čert to vem. Vždycky jsem tahle trápení mívala a snad je i vždy mít budu. Anebo si už konečně, díky Tobě, uvědomím, že lidé nestojí za to, abychom si je přivazovali k srdci a vtiskovali do paměti a doufali, že jim na nás záleží stejně tak a čekali a čekali a trápili se a marně.
Chci se na Tebe vykašlat. Tak proč Ti to tedy píši? Protože bych chtěla abys tohle všechno konečně věděl. Je to hloupost a říkej mi třeba hysterko, stejně bys to vědět měl. A byť by jsi mi mohl alespoň říci, zda jsem někdy, byť jen na okamžíček, chyběla já Tobě, na odpověď nečakám, ani bych se nedočkala.
Přeji Ti štěstí ve Tvém zapomnění
Tvá "stará známá"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Doma Doma | Web | 31. července 2014 v 19:44 | Reagovat

Smutné, ale krásně napsané.

2 books-wonderland books-wonderland | 6. srpna 2014 v 22:01 | Reagovat

Je to fakt krásně napsané, ale dost smutné.. :/ Myslím, že mám další z oblíbených blogů, jsem ráda, že jsem tě našla..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama