poslední. skoro.

24. června 2014 v 9:39 | Terrie. |  ze studentského deníku.
9:00, bílé slezsko, postel

S velkou miskou bílého jogurutu, ovesných vloček a třešní polosedím rozhodnutá, že už určitě neusnu, snažíce se nelitovat toho, že poslední zkoušku, která mě čeká, jsem si přesunula až na začátek července. Pozítří už mělo být po všem, bohužel nebude - a třeba by stejně ani nebylo - a já si vybrala možnost "prodlužování svého trápení".
Ne, nebudu litovat.
Už jen proto, že nebýt toho přesunu, včera večer bych se učila a cpala do sebe energaťák, místo abych trhala třešně a cvičila v japonském dódžu, které tu vyrostlo téměř ze dne na den.

Zkouškové je šílená věc, o to víc, když máte snad sedmnáct předmětů za jeden semestr, žádné studijní volno, před zkouškami i po nich dlouhé hodiny praxe. Tedy, stejně mi nic neuteče, na praxi musím, že.
Jeden by si myslel, že už si po zimáku zvykne. Že už nebude tak šíleně labilní a nervozní. Kde že. Ono to všecko jde do chvíle, než zjistíte, že vlastně máte na každou tu těžkou zkoušku tak dva, tři dny na přípravu a že ze stresu nedokážete myslet, natož se učit.
A to věčné odkládání života až na pozkouškové období ...

A jak mi zase narostl zadek ... a všecko ...

Ne, už nemůžu dělat mezi povinností a radostí tak tlustou čáru. Musím se to naučit skloubit dohromady - nepřestávat vnímat radost, nepřestávat žít svůj život, ale i přesto nezapomínat na své povinnosti a plnit je svědomitě.
Těžké.
Ale dokud to nepochopím a nedokážu to snad z části tak udělat, budu z toho všeho vždycky šílet jako vlastně šílím pořád, víc a víc.
holt, už stárneš, Terezo

Zvláštní, po tom zlomku včerejška se mi odtud ani odjíždět nechce, sice se mě ta kuchyně - kterou by si nejeden spletl s chlívkem - začínala přesvědčovat o opaku ale student tady má všechno, a možná ještě mnohem víc, co k tomu správnému studentskému životu potřebuje. K tomu životu, který já za celý ten školní rok poznala jen na ten zlomek chvilky - fakt mám pitomý obor lidi, nestudujte to! :D
Jo, přes to všechno mi to tady bude chybět a kdoví, jestli se sem ještě dostanu pak někdy. Ale že to uteklo ... díky bohu, že to utíká

A proč ještě nespím po tom všem? Já nevím, jsem divná, utahaná jako kotě a stejně se probouzím brzo, odpočatá.
Za hodinu mi jede vlak a spolubydlící ještě spí a mě se je nechce budit, ale někdomi musí odemknout branku... zatraceně :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baru Baru | Web | 24. června 2014 v 9:50 | Reagovat

Já si taky věci zbytečně oddaluju :D

2 Doma Doma | Web | 24. června 2014 v 18:32 | Reagovat

Zkouškové má každý stejně, já dneska skončila poslední zkoušku a jsem šťastná jako blecha, že nemusím už v červenci :D. Nezávidím ti ten odklad, lepší je to mít co nejdřív za sebou, ale je fakt, taky jsem nestíhala, do toho práce :/.

3 Barbora Barbora | E-mail | Web | 3. července 2014 v 14:10 | Reagovat

Á věčné odkládání, jojo kdybych nebyla líná už dávno nejsem v ČR :D

4 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 13. července 2014 v 8:01 | Reagovat

[3]: :-D

No jo zkouškové. Fuj. (Nemám víc co dodat). Já když se naposledy rozhodl neusnout za žádnou cenu, tak mě nakonec musel budit cizí člověk :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama