sváže a nepustí.

4. května 2014 v 13:42 | Terrie. |  na téma.
Nadpis je vlastně citací jedné 13ti leté slečny, která se takto vyjádřila na téma "drogy".
Ano, ona slečna jsem byla já a ano, pořád si myslím, že tahle hláška platí. Ale co ještě o drogách říct?
Vlastně jsem chtěla studovat adiktologii, vlastně se mi ta představa "práce s feťáky" pořád jaksi nepochopitelně líbí, vlastně jsem nedávno na toto téma přednášela dětem na zákadní škole. Vlastně by o tom jeden mohl mluvit pořád a pořád ...
Alkoholismus. Tvrdé drogy. Worhokolismus. Gamblérství. Kouření.
Fakt se o tom mluví pořád, těch besed, přednášek, preventivních programů - všude, těch skvělých článků, které napsali ostatní ...


Všichni toho víme tolik, tak proč nás to pořád tak láká?
Následky kouření zná každý, ať kuřák, či nekuřák. Když si koupíte krabičku cigaret, i kdybyste nechtěli, ten nápis ministerstva zdravotnictví je natolik nepřehlédnutelný, že se můžete snažit jak chcete, stejně budete vědět, že vás ty cigarety zabíjí!
Když vidíte "vypatlaného" pravidelného huliče trávy, napadne vás něco jako - chudák, ten vypadá... nebo je to rovnou prase jedno vyhulené. A teď bych chtěla vidět ty z vás, kteří ještě v životě marihuanu neokusili (a teď ani nemyslím ty z vás, kterým ještě nebylo 18, jsem si jistá, že jednou taky ochutnáte tak či tak ...)
Asi každý z nás zná někoho, z koho alkohol udělal lidskou trosku ... a stejně: valná většina s radostí a elánem chlastá každý víkend, aby následující den ve zničující kocovině přísahalo, že se už nikdy nenapijí - jen aby následující víkend vypadal na chlup stejně.
Kdo nikdy neochutnal cigaretu? To vás fakt nikdy nezajímalo, co na tom to lidi vidí?

Tak, proč se nepokládáme za závisláky? Jakto, že zatímco někdo bez svého drogy prožívá absťáky a radši by si sáhl na život, než se svou "oblíbenou činnosti" přestat, my jsme naprosto v pohodě a "zdraví"? teda, pokud zrovna nemáme tzv. tu slinu!
Která cigareta, joint, který doušek vodky je ten "magický", ten svazující? Jaký je rozdíl mezi příležitostí a závislostí?
Třeba jsme jenom ti, co máme zatraceně štěstí, že jsme do toho nespadli. V tom případě, máme vůbec právo někoho odsuzovat, radit...?

A jak můžeme říct, že jsme nezávislí, když bez péče a peněz našich rodičů bychom kolikrát ani v dosti pokročilejším věku nemohli fugnovat? Bez práce nemůžem být. Bez sociálních příspěvků. Bez pojistek. Bez hypoték. ...
Jak můžeme tvrdit, že jsme nezávislí a spokojení sami, když každé opouštění oplakáváme a neseme si s sebou dál a dál, ať chceme nebo ne ...

nejsem závislá na snaze, pořád se v něčem zbytečně, bezvýsledně vrtat...?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barbora Barbora | E-mail | Web | 14. května 2014 v 0:26 | Reagovat

Závislosti k životu patří, řekla bych, že spousta lidí na tom vidí prostě to, že se nějakým způsobem vzdálí od reality.. Teda tak to jeden čas bylo alespoň u mě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama