jenom tak uvažuju.

21. dubna 2014 v 20:44 | Terrie. |  do větru.
Přemýšlím, zda jet do školy zítra, či pozítří, nebo bych taky nemusela jezdit vůbec, nejlepší, ne?... beztak kombinuju, jak si nejdéle prodloužít tu dobu nic nedělání. Přemýšlím, co tedy zítra udělám a kdy se hodlám učit, ono je taky docela možné, že si zítra přečtu e-mail, kde se dovím, že zápočtový test píšu následující den. Z těch mas prezentací jsem neviděla ani jednu... proč je mi to ukradené?
Uvažuju, jak mi lezou na nervy lidi, kteří se ozvou, jen když něco chtějí, a kteří když něco chtějí, mám chuť je něčím praštit - to jsou vážně tak hloupí a neschopní? banality. A stejně jsem ta hodná, co jim pomůže a ta hloupá, co ještě rozvíjí konverzaci - ale vážně osobo, už jsi otravná.
Pořád vnímám to svoje rostoucí břicho. Jak mi vadí. Znatelně a viditelně jsem za těch pár dnů přibrala, což je pro mě šíleně stresující. Je mi jedno, za co mě bude kdo chytat...! A i přesto bych si s chutí dala kakao! A i přesto nedělám zhola nic. Těch pár dnů ubíhá a uběhlo v takové nečinnosti, pohodě, lenosti, zase budu dohánět vše na poslední chvíli, zase je mi to naprosto jedno. Ale jak se ničím nezaměstnávám, asi se zase začínají rojit myšlenky.
Napadá mě, jak moc špatné je, když je mi všechno tak nějak příjemně a pozitivně ukradené?
Taky přemýšlím, kdy a jak se podívám na Game of Thrones. A taky, o kom budu psát tu fanfiction?! Ale vážně, potřebuju vaší radu, protože se přes tenhle bod nedokážu přenést a ty další úkoly challenge jsou tak lákavé ...
Napadá mě, jak je vtipné, že se vlastně těším na víkend, na konkrétní setkání, na to, jak se nebudu přetvařovat. A zase mi dochází, jak mi lidé vadí. Krom těch, kteří mě zajímají. Takže valná většina.
A upřímně by mě zajímalo, jak pomoci někomu, kdo pomoc nechce, ale na jehož trápení se už nedokážete dívat, to bych ráda věděla.
Uvažuju, co mi to vlastně chodí po té hlavě, o čem se to tady vůbec snažím psát.


Ty poslední dny jsou plné ... tloustnutí. Měla jsem v plánu práci do školy, skutečně měla a ve výsledku jsem udělala tak možná menší částečku a i teď, když cítím pomyslné ostří nože nátlaku a povinností, které se blíží k mému hrdlu ... no co, tak pak budu naříkat, teď bych nejraději seděla a jen tak hleděla do prázdna (s kakaem, či nutellou, ano, to by se mi líbilo)
fotka ze včerejška: byl to zvláštní den, to nebe bylo zvláštní
vystřídaly se na něm snad všecny druhý mraků a mráčků
a nechyběla ani menší bouřka :)
nádherný den, plný motýlů :3

Koukám na ty profilové obrázky, zvlášť ty rádoby cool narůžovělé pozy, hrané volnomyšlenkářství. Cítím opovržení.
V kontextu s tím vším, co mi po hlavě lítá, mě napadá, znovu a opět, jakými změnami jsem si prošla. Ještě před dvěmi lety bych všem s radosti dala opsat svou písemku, rozhodila by mě kdejaká poznámka, nenašla bych na sobě žádný klad a stále bych byla odsouzena k nehezkému zacházení lidmi, kteří rádi přivinou a odkopnou, až přestanete splňovat jejich představy a dělat pro ně první poslední ... a i po tom bych za nima ještě dolezla s prosíkem!
A dnes? Třeba jsem pořád zakomplexovaná, mám se ráda, upřímně, což se mi předtím snad nikdy nestávalo a dokážu vyjmenovat nějaké ty klady. Už se sebou tolik netrápím. Pořád jsem tak trochu, co mi kdo řekne, to pro něj udělám, obětavá však už ale v užší míře, možná i díky tomu, že toto si můžu bezproblému "vybít" ve své zdravonické praxi. Nalezla jsem jistou hrdost, hodnotu sebe sama a už se mnou jen tak někdo nezamete. Dokonce už se mi i stává, že je mi naprosto putna, kdo a co si o mě myslí, mohou se na podívat jakkoli, jsem sama se sebou úplně v pohodě.
Ale kolik se toho zhoršilo ... nebudu mluvit o vývoji z andílka k ďáblíkovi. Tohle kašlu, protože nikdy jsem nikoho neokradla, nezabila ... všichni občas v mezích zalhali rodičům, vyzkoušeli různé věci, nestydím se za nic. Jen. Někdy, zvláště doma, jsem tak drzá a jízlivá, když mě popadne cholerická. Kolik zbytečného si toho museli lidé, mě nejbližší v afektu vyslechnout ... což není jen otázka temperamentu. Jde to ruku v ruce s rostoucím sobectvím. Ono je fakt, že zklamat mě může kdokoliv a věřit nesmíš nikomu a blablabla ... ale prosazovat se až moc, na ukor jiných, tomuhle jsem nikdy nefandila. Tohle jsem nechtěla.
Zbytečně moc dlouho si pamatuju křivdy, které jsem si beztak vzala jen zbytečně moc osobně. Dokážu opovrhovat jinými lidmi, vztahy jiných lidí, jen proto, protože mi příjdou falešné, neupřímné ... všude vidím jen pozy, hru na něco originálního a stylového, co už je stejně příliš mainstream. Otázka je, co je skutečnost a co vidět jenom chci. Odsuzuji faleš a neupřímnost, ale co když jsem to já, kdo si jen na něco hraje? A kolika lidem ještě stále nejsem schopná říct upřímnou pravdu do očí, ale když mě nevidí, tak si hraju na hrdinu?
a stále tak ovlivněna strachem s odmítání. opouštění.
Jak často mluvím o tom, jak silná jsem se stala? Jen já vím, po jakém ostří dokážu šáhnout, když skutečně o něco jde.
a mluvím sprostě! tak strašně sprostě, fuj!

při té relativně stabilizované životní situaci (což dokonale rozhodí nadcházející zkouškové, opět :D) je asi čas, jít trochu do sebe

jak se stát lepším člověkem? to je oč tu běží...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 theworldisugly theworldisugly | Web | 22. dubna 2014 v 21:07 | Reagovat

Jen si to kakao dej! K čemu by ten život byl, kdyby sis nemohla dát kakao! Ne, fakt, kašli na rostoucí břicho. Jsem na tom teď stejně - vždy stoupnu před zrcadlo, zhrozím se a jdu to zajíst (něčím nechutně kalorickým), ale je mi to jedno. Potřebuji se spíše srovnat s tím, jaká jsem "uvnitř", protože právě to je věc, která mě v posledních několika měsících deptá více než můj vzhled. A ta fotka je moc pěkná :)

2 Daenerys Daenerys | Web | 24. dubna 2014 v 10:50 | Reagovat

klidně si jdi udělat kakao a vezmi si k tomu sušenku a čokoládu a na břicho se vykašli, já taky teď docela tloustnu, jenže občas člověk prostě potřebuje vypnout a všechno hodit tak říkajíc za hlavu, možná je to špatný přístup, ale někdy i to pomůže :-)

3 bludickka bludickka | E-mail | Web | 25. dubna 2014 v 13:37 | Reagovat

Pokud tě napadá, že je špatné, že je ti něco ukradené, tak ti to není zas tolik ukradené :)

4 Doma Doma | Web | 25. dubna 2014 v 14:59 | Reagovat

Jsem na tom stejně, já taky toho musím udělat tolik do školy a nic z toho :/ :D

5 Sarinka Sarinka | Web | 25. dubna 2014 v 19:25 | Reagovat

Máš nádherný blog :) Kakao a nutellu si v pohode daj :) Ak si potrebuješ oddýchnuť, pár kalórií navyše neuškodí a tak či tak- od jedného malého snacku určite tak veľmi nepriberieš :)

6 ShowMeShek ShowMeShek | 25. dubna 2014 v 19:51 | Reagovat

Klidně si dej to kakao a nutellu :) a jinak samozřejmě ten článek je úžasný!Trošku filozofický,psychologický a samozřejmě sociální.Jen tak dál :)

7 Terrie. Terrie. | Web | 25. dubna 2014 v 19:56 | Reagovat

[6]: já tě miluju, blbečku

8 MaddyHarry MaddyHarry | E-mail | Web | 28. dubna 2014 v 15:07 | Reagovat

Tak tady je mail (pod kolonkou mail) ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama