1. ... short autobiography.

7. dubna 2014 v 21:30 | Terrie.
Zlaté devadesátky, s příchodem září na scénu přichází i někdo jiný. Kdysi v Beskydech přišlo na svět maličké, světlovlasé (uřvané) novorozeně. Prvorozená holčička, která byla svými rodiči nazvána Terezkou. A tak se začal psát tento (ne)obyčejný příběh jednoho lidského života.


Ty prvotní roky života už si nepamatuje. Mezi první její vzpomínky patří až její plastový kočárek, ve kterém vozila plyšáčky, když chodila na své imaginární návštěvy za tatínek, který zrovna něco kutil v garáži. Ale to už mohlo být v době, kdy na svět přišel i její první bráška. Mezitím začala chodit do školky, kde jí maminka nechala zlé paní-ježibabě-učitelce, která po ní chtivě hmátla rukou a zatáhla jí do kola plného dětí. Plného holčiček, které byly princeznami, i naše hrdinka chtěla být přeci princeznou, tak proč jí to nedovolily? Ale to ještě nebyly zlé děti, ty měla tahle duší princezna teprve objevit. Pvní velká, i malá kamarádství, první třída, druhý bráška. Tohle všechno bylo fajn.
Chodila do menšinové malotřídky, kde se prvňáčci vyučovali v jedné místnosti se čtvrťákama a stejně to bylo fajn. Ale ve druhé třídě se to mělo změnit. Větší třída, víc dětí, zlých dětí ... Možná tehdy jí začalo napadat, že je vlastně oproti jiným dětem tak trochu nula.
Ale i přesto, život uměl být a byl krásný, měla už i třetího brášku - sestřičky se opět nedočkalal, chuděra! a brzy se opět měly časy změnit. A měnit. Obzvlášť když do třídy přibyla (staro)nová spolužačka. A naše hrdinka mohla začít odkrývat taje skutečného přátelství. A pak přišla 6. třída, za kteru už se muselo dojíždět dál ... a svět se změnil do základu.
Přátelství. Puberta. Zábava. Zamilovanosti. Nejlepší přítelkyně. Čtyři roky outsidera, které však byly nezapomenutelné a i přes své mindráky a komplexy se nejeden cítil nejlépe za celý svůj dosavadní život.
A tak, když tento svět skončil a přišla škola střední, připadala si jako vytržená z kontextu. Ztracená. Zoufalá. Naštěstí si zvykla. Nikdy už neměla ve třídě tak skvělý kolektiv jako v předchozích letech, přesto si zvykla a vykročila na tu šílenou a dlouhou cestu tím správným směrem.
Snad i proto, že skuteční přátelé víceméně zůstali a přibyli další, nebiologičtí sourozenci :) Rozhodně jí bylo poskytnuto mnoho: povšimnutí, zájmu, cenných rad, bylo jí konečně dopřánu pocitu, že je důležitá a zajímavá. Mohla jít konečně sebejistější cestou.
A pak (konečně) přišly první milostné záležitosti. Jeden rok cestování napříč republikou, za tím "vyvoleným", nakonec třeba nedopadl nejlépe. Ale i to bylo pro její život neskutečně důležité. Snad i ty aférky a neúcta k sobě sama byla důležitá. Pak ovšem přišel on - v converskách, prostých džínách, obyč triku, vytáhl nutellu, přes ramena jí položil flanelku a dobrých několik hodin v kuse jí rozesmíval. A bylo to jasné ... od té doby, se jí drží jako klíště.
A s tímhle klíštětem nakonec odmaturovala a byla přijata na vysokou ěkolu, která se ukázala jako šílený kolotoč. A do toho se ještě babička rozhodla, že odejde ...
Prošla si mnohým - hubnutím, úzkostmi, komplexy, ubližovala jiným, sobě, chvily důvěřivosti a naprosté ztrýty důvěry, chvilky vášně a chladu. Doháněla lidi k šílenství, protože lidé doháněli k šílenství ji. To kvůli nim visela na lince pomoci. Tolik hroucení. Přesto tak krásný život, plný lásky, přátelství a motýlů.
Vždycky tady stáli ti správní lidé. Má obrovské štěstí. Na nádhernou rodinu, přítelé ...
A je zajímavé a příjemné vidět, jak moc se za tu dobu změnila. A zároveň jak málo věcí se mění. Jaké množství lidí se vytřídalo, kolik jich nakonec zbylo ...

třeba se vám to zdá nudné a třeba neumím psát poutavě, ale je to neuvěřitelně úžasná cesta, či spíše její začátek :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 The Wall The Wall | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 10:14 | Reagovat

Někteří lidé se nemusí dělat zajímavější pomocí poutavého psaní, protože jsou takoví i bez toho. A ty k nim patříš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama