Únor 2014

nelítají.

28. února 2014 v 22:58 | Terrie. |  do větru.
To je ta věčná houpačka, kdy se nadšeně unavení a nabití cvičením zároveň odhodláváte k nemožnému. A ani ne za pár hodin už zase sedíte a nad hlavou vám roste stín vlastní neschopnosti a zbabělosti. Dokázali by jste všechno, jediné, co bylo třeba, bylo trochu povzbudit, projevit důvěru ve vaše schopnosti.
Teď už je to zase zbytečné. Půjdu spát s pocitem na který jsem zvyklá. S pocitem prázdna. Jen proto, že přesně ta hudba, která mi předtím dodávala chuť a sebedůvěruju, mi teď jen vlastně opět dokazuje, že všechno je hnus. grunge is not dead.
On vás totiž nikdo nebude mít rád, když mu to nedovolíte. Vždycky je třeba vyvinout nějakou tu snahu, že?
Kašlu na to, dneska žádné překonávání sebe sama už nechci. Jsem tak nešťastná v tomhle, když nemám důvěru v sobě a nedostanu ji v ten moment od jiných, tak prostě nehnu prstem.
Ale ne, všechno bude skvělé a já to vím a usmívám se. :) Jediné co mě může deptat, je mé zbabělé zalézání do ulit.
jen musím začít
Ale dneska už je prostě všechno k ničemu a já obzvlášť. Motýlci už nelítají.
ráno moudřejší večera, skutečně teď je ten čas jít si lehnout.

jak je to s těmi motýly.

23. února 2014 v 16:33 | Terrie.
Vlastně, dá se říct, že za tímto účelem blog vznikl ...
on je to tu taky samý motýl a nikdo nerozum í...
Vysvětlím


Blogerka, či spíše magor, který si říká Terrie - a opět sobecky píše jen a jen o sobě pořád "depkaří" (anebo k tomu má alespoň šílené predispozice) aniž by k tomu měl důvod a nebaví ho to, neb si je moc dobře jist, že svět je plný třeba i maličkých věcí, které jej dělají snesitelnějším, ba i krásnějším. Jakoby všude kolem nás poletovaly střípky úžasných zážitků a malinkých radostí a chtěla se nás dotknout, vyzývaly nás k tomu, abychom se jimi obohacovali a mohli být šťastnější a plni naděje. A radosti. Jako ti motýli, kteří s jarem a létem poletují vzduchem z květu na květ a my můžeme obdivovat jejich křehkou krásu ... prostě jsou všude, nepřehlédnutelní, jen se je musíme naučit vnímat.

huhu, mluvím jako hippiek.


Ale ne, nebudu je nikam napichovat. Vlastně ani nepoužiju síťku na motýly
Prostě a jednoduše, je na čase přestat kecat a začít činit. Otevřít oči. Vnímat maličkosti, které život nabízí a nepropadat se do zbytečných a ubíjejícíh chmur.

Mám na parapetu takovou speciální prázdnou nádobu, která mi zbyla po Nutelle. Jednak zůstala po Nutelle darované ke speciální příležitosti, veice speciálním člověkem. Ale jednak už zase není prázdá. Naházela jsem si do ní pár papírku se vzkazy, nebo spíše úkoly, díky kterým bych si mohla oživit jinak naprosto obyčejný a zdánlivě prázdný den - ty dny, které mě užírají nejvíc. Ne všechny "papírky" se dají splnit v daný den a za daných okolností, ale vždycky se tam najde něco ... stačí šáhnout a vytáhnout a uvidí se, co den přinese :)
Každý článek z rubriky "stalo se" označen motýlem (jakékoliv barvy!), je jasný, o plnění úkolů z Nutelly, o chytání pomyslných motýlků a obohacování dne :)

tamdadadááá, jde se na lov :)
btw. skutečně tenhle křídlatý tvoreček tuto symboliku pro mě má a skutečně je to pro mě důležité, jsem si jistá, že tento symbol bude zdobit mé zápěstí, už snad brzy.


seznam motýlkových článků:

smysl? pche.

22. února 2014 v 22:33 | Terrie. |  na téma.
Zajímavé téma týdne. Pff, ona je to rovnou celá věta. Tedy, rozhodně nezvyklé téma týdne.
... hned tyhle bláboly na úvod, nemají pražádný smysl.

Co tedy dává/nedává smysl?
Všechno. Nic.
Život.

poslední zkouška. první zkouškové.

12. února 2014 v 22:17 | Terrie. |  ze studentského deníku.
Když si člověk sdělovat svou obavu: "Víš jak to bude nepříjemn až tam budem čeka a ona někoho vyhodí?" a netušil, že dotyčná zkoušející bude vyhazovat od zkoušky (po téměř půlhodinovém trápení) téměř všechny. A po všech těch pocitech na zvracení a zloby "ona to dělá schválně, prostě si asi hodí kostkou jestli tě nechá prolézt nebo ne"... přišla řada a pak ... "Tak, Áčko"
Really?! To mám vážně první své zkouškové za sebou?!
ten nepopsatelný pocit štěstí
jo, on to měl být šťastný článek