Leden 2014

ty pocity.

28. ledna 2014 v 22:34 | Terrie. |  do větru.
Takový ten pocit, kdy se to prostě dere do očí a nejde to stopnout. To zklamání, kdy bylo všechno v pořádku a měli jste začit žít ale zjistili jste, že tomu tak není. Taková ta hrůza, že je to váma. Všechno to hnusné je jen čistě vaše dílo.
Ten děs, že to pořád nekončí.
To když mrzí, jak nemožný jste kretén! Jen vy sami si stojíte na štěstí. Zamotaný kolotoč ale jak z toho ven? To váhání, že si to neděláte sami. To není dobrovolně. To, když víte, že jste zase nějak ztraceni.
Ten záblesk naděje, že to přece jen není tak zlé, že je to jen afekt a nic víc. Záblesk naděje protkaný stínem. Jistota, že to jsem prostě já. Ten hnus nad tím, že to není nic víc, než moje osoba. Má slabost. Je to ve mě. Součást mě.
A takové to děsivé tušení, že bez vás by bylo líp ... bylo. A na tom záleží víc.
Tebe na úkor sebe.
Ale je jisté, že to by byl můj konec.
ten trapný pocit, kdy zase "depkaříte" a jste tak trapní, že sice chcete čtenáře ale doufáte, že tohle nikdo nebude číst -_-

proč milovat pandu.

27. ledna 2014 v 14:57 | Terrie. |  neboť tohle má něco do sebe.
Tak jednak je hned na první pohled jasné, že jsou neskutečně roztomilé. Huňaté. A tlusťounké. A neohrabané. Jsou krásné, i když mají mega zadek. A pořád padají. A vždycky spadnou do měkkého.
No, jen se na ně podívejte ... ^^


still better lovestory than twilight.

27. ledna 2014 v 14:14 | Terrie. |  na téma.
Ani nevím, jestli je nějaký limit pro počet článku, který jeden bloger publikuje k danému tématu týdne ... ale dokud mě to drží a jsem pod tíhou dojmů, hodlám toto popsat.

to ostatní.

27. ledna 2014 v 9:45 | Terrie.

... témata a záležitosti, které mají něco do sebe, zaujaly.

... která mě aktuálně něcím oslovuje, uspořádano ledabyle, nebo podle klíče, který je znám pouze mně.

... nebo jak se tomu dneska říká/a jinačí odpad

22/1/2014/ nahoru dolů.

22. ledna 2014 v 20:44 | Terrie. |  stalo se.
(není nad to zavřít si rozepsaný článek -_-)
Ráno "jé, sníh", kdesi to ve mě zazářilo :) pak anatomie. Pink Floyd. Anatomie. Pink Floyd. Anatomie. Anatomie
anatomie
fuj
a pointa?
Vím, že nic neumím a neumím už ani to, co jsem věděla! Jsem ztracená. Celý den na emoční houpačce a byť jsem momentálně "stabilizovaná", obávám se návratu neutišitelného bezdůvodného nočního pláče.
Mám toho dost. Už ať to skončí.

+blogu.cz, jsi zasraný hnusný pozer, od kdy nefungují odkazy přes html?! vřele děkuji, chtěla jsem hodit odkaz na dnešní povedenou insta fotku (seber mi všecky pidi zbytečky radosti!)

láska je mazec.

22. ledna 2014 v 10:07 | Terrie |  na téma.
Článek, který byl rozepsán již několik mnoho hodin zpět, kdy jsem se krčila ve své přechodné klaustrofobní posteli a snažila se vypotit článek... protože mě ten blog k sobě zase vine a vine ale já si slíbila, že až po zkouškovém ... a pak jsem ten článek prostě jenom zavřela, protože se mě hluboce dotklo, že jsem toho dne podle všeho nezvládla jeden ze zápočtů.
Nakonec se však ukázalo, že zápočet mám splněn
A já tady dnes sedím, ve svém rodném domově, v pyžamu s Ijáčkem, přes ně big flanelku, protože je mi chladno, přede mnou kafe, voda, jogurt ... a v duši stestk.
Ten stesk, který je u mě jedním z doprovodných signálů lásky.
*dost již dlouhých, zbytečných úvodů, Terezo!*


depresivní.

16. ledna 2014 v 9:18 | Terrie |  do větru.
Kolotoč v žaludku a vítr v hlavě a nátlak života ze všech stran. Kolem jen nervozita a dutý křik. Přes hlavu sáček. Učení nemá smysl, jen musím. Když to nezvládnu, jsem troska. Tak či tak jsem troska. A nevím, co chci. Nemotivace.
Prázdno a přitom tak plno. Plno hnusných věcí. A strachu. A stresu. A pořád se o něco obávat. Musíš. Nesmíš. Musíš. Zvládni. Dělej. Žij. Pche, fraška. Tak to prostě musí být, i přesto, že nic nemá smysl.
Proč?
Kam?
Nač?
Musím
A chci?
Chci vůbec něco?
Budu zvracet?
Démoni a strašidla a duchové a neschopnost a zbytečnost a hnus a děs a strach a nicotnost a nesmyslnost a žádná světlá místa. A vím, že tohle není fér, že na to nemám právo, že nemám důvod…!
Tak proč se takhle cítím?! Co s teď tím'?

první zápočtovo-zkouškové se blíží. panikářím(?).

10. ledna 2014 v 0:07 | Terrie. |  ze studentského deníku.
aneb. Jak mi z toho (ne)"učení" hrabe!

goodbye. hello.

1. ledna 2014 v 0:00 | Terrie. |  do větru.
Ne, nebudu zase negativní a pesimistická a bručoun, ohnostroje a petardy trhající ruce a opilce všude můžu přece hravě ignorovat... Sedět v tento čas doma, to bylo mé rozhodnutí - snad se to nehodí. A to, že o jeho správnosti pochybuju jen co jsem ráno rozlepila oči ... no, ano, snad 7 let jsem silvestra neslavila doma (a já ho letos slavit opravdu nehodlám, jen ... všichni kolem se tváří, že slaví, ne že bych to měla někomu za zlé, ale ... ted mám pocit, že to až tak nevhodné není ... tak co tu dělam? Ano, sobecké a dětinské úvahy. PROČ SAKRA TEDA ČUČÍM DOMA?!) ... a celkově jsem už dlouho doma. Já snad asi potřebuju do školy zas O_o

Měla jsem 2013 ráda, ve svém konci mě ale dokázal neskutečně nasrat a už nebudeme kamarádi (jakoby na tom snad ještě záleželo!)! A ted prostě jen vnímám, že potřebuju někoho ... někoho před kým jsem otevřená, miluju svou rodinu a blabla ale .. chápete? Kdo sedí doma s rodiči na silvestra? - tváří se jak hloupý puberták a leze jí to krkem. Nezáleželo mi na tom datu, měl to být prostě jen den jako každý jiný, nic víc, odmítla jsem ho ve své naštvanosti slavit ... tenhle rok si nezaslouží velké rozloučení. Ale ten nový by si uvítání zasloužit měl ... měla bych začít dobře...
nově...

3

2

1