odešla.

29. prosince 2013 v 23:48 | Terrie.
Noc z pátku na sobotu a já přísahám, že do 6 do rána jsem normálně neusnula. Ta děsivá předtucha, zároven pocit odevzdání se osudu, smíření, stane se, co stát se má.
A několik hodin později ...
Když si vybavím jinak prostorný obyvák s jídelnou, který se najednou nějak zmenšil, jak se do něj snažilo vmačkat tolik lidí, ve vzduchu zármutek a smíření, za dveřmi trpělivá pohřební služba. Milovaná babička, tedy, už jen její tělesná schránka, kterou opustila ... zdá se mi to jen jako zlý sen, který se nemohl nikdy opravdu odžít. Jak je možné, že najednou prostě není? A v hlavě se začínají vynořovat vzpomínky, společný výlet na Hukvaldy, sbíraní třešní, dětská divadélka jen pro ní a dědu, její láskyplný hlas, nemocnice, kde už postupně ztrácela sílu ... díky bohu, že jsme tam s ní mohla každý den pobýt, díky bohu, že mohla odejít z domova, z vlastní postele, že byla s dědečkem, se strejdou ...
díky bohu za rodinu, za tu neuvěřitelnou sílu, kterou spolu dokážeme vytvořit, díky bohu za to, že nás vychovala k víře, která nás momentálně tolik posílí ...
Díky za ní. Za její život. Za její odkaz.
A přesto ... at chci nebo ne, je to jako ohromná díra v hrudi, když osaměju nezastavitelný příval slz a bolesti ...

Vím, že jsi ted s Kristýnkou a shora na nás obě dávate pozor, ale moc mi chybíš, babičko, nikdy nezapomenu ... nikdy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marit Marit | Web | 31. prosince 2013 v 19:51 | Reagovat

To je mi moc líto. Je hezké, jak máš babičku ráda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama