Prosinec 2013

odešla.

29. prosince 2013 v 23:48 | Terrie.
Noc z pátku na sobotu a já přísahám, že do 6 do rána jsem normálně neusnula. Ta děsivá předtucha, zároven pocit odevzdání se osudu, smíření, stane se, co stát se má.
A několik hodin později ...
Když si vybavím jinak prostorný obyvák s jídelnou, který se najednou nějak zmenšil, jak se do něj snažilo vmačkat tolik lidí, ve vzduchu zármutek a smíření, za dveřmi trpělivá pohřební služba. Milovaná babička, tedy, už jen její tělesná schránka, kterou opustila ... zdá se mi to jen jako zlý sen, který se nemohl nikdy opravdu odžít. Jak je možné, že najednou prostě není? A v hlavě se začínají vynořovat vzpomínky, společný výlet na Hukvaldy, sbíraní třešní, dětská divadélka jen pro ní a dědu, její láskyplný hlas, nemocnice, kde už postupně ztrácela sílu ... díky bohu, že jsme tam s ní mohla každý den pobýt, díky bohu, že mohla odejít z domova, z vlastní postele, že byla s dědečkem, se strejdou ...
díky bohu za rodinu, za tu neuvěřitelnou sílu, kterou spolu dokážeme vytvořit, díky bohu za to, že nás vychovala k víře, která nás momentálně tolik posílí ...
Díky za ní. Za její život. Za její odkaz.
A přesto ... at chci nebo ne, je to jako ohromná díra v hrudi, když osaměju nezastavitelný příval slz a bolesti ...

Vím, že jsi ted s Kristýnkou a shora na nás obě dávate pozor, ale moc mi chybíš, babičko, nikdy nezapomenu ... nikdy.

takže 2013?

29. prosince 2013 v 23:00 | Terrie. |  na téma.
Pod dojmem posledních ne moc veselých týdnů se mi chce letošní, pomalu končící rok, odsoudit a zatratit.
Chce to více zavzpomínat, tak zlý snad zas nebyl ...

takové všední starosti.

5. prosince 2013 v 19:47 | Terrie. |  do větru.
Člověk kouká na ten seznam lidí a lidí, jež jsou zrovna online na facebooku. A říká si, komu by tak napsal.
A co by mu napsal.
"Ahoj, jak se máš?" "Dobře, a ty?" "Jde to" - end of story.
Je to mnou nebo to takhle chodí?
Tak či tak, asi nejsem tedy člověk společenský, ani trošku vtíravý a drtivé většině těch lidí, které v tom seznamu "přátel" (pff, to je vážně tak nadarmobroucí slovo v dnešní době, přítel jako takový už nemá význam, škoda) mám, jsem nikdy nenapsala.
Tak k čemu tohle všechno? No jo, nikdy jeden neví, kdy se mu může někdo hodit.
A pak ta touhá být polulární a oblíbený ... v kontextu s tím, že se stejně nikdy neozvu, neukážu, nevyzdvihnu - jak strašně těžké je býti Terezkou, nechtěli byste.

Jak moc je divné najednou jen tak napsat někomu, nečekaně, z těch lidí a lidí, kteří jsou zrovna online na facebooku?

a je to tady.

2. prosince 2013 v 20:31 | Terrie. |  na téma.
Od malička miluju Vánoce. A zimu. A prosinec. A sníh. A světýlka a tu atmosféru kolem.
A ještě loni jsem si to dokázala dokonale užít, ani blbá maturita mi to nezkazila.
Loni to bylo obzlášť kouzelné - bruslé, síla "přátelství" a ta krása kolem začínající lásky a romantická randíčka s prvním sněhem ... magické :)
neopakovatelné.
O to víc, jsem se měla těšit letos
ale

city of angels

2. prosince 2013 v 19:02 | Terrie. |  neboť tohle má něco do sebe.
Fak miluju ty jejich klipy-minifilmy. A tenhle mě zase něčím okouzlil, a to ve chvíli, kdy už jsem si říkala, že už mě ničím nenadchnou. prdlačky, pořád to je kapela srdcová a já je miluju. Taky jsem si s nima něco zažila a to se minimálně nezapomíná :)