přednášky. zápočty. chaos. zmatek. ... prostě VŠ!

23. listopadu 2013 v 20:36 | Terrie. |  ze studentského deníku.
Ten pocit, když se člověk snaží po dlouhé době, opět uspořádat své chaotické myšlenky do vět. A že mi to teda vždy dělalo problém ... a s tou pauzou, únavou, pff
no, ano, je vidět, že jsem si to nepřipravila
A ne že bych se na ten blog zase vykašlala pro svou lenost, ta tentokárt hrála jen tu menší roli.
Octla jsem se v kolotoči přednášek, seminářů, zápočtů, návštěvami sekretariátu, vernisáží, snahou co nejvíc ušetřit na životních nákladech ... pff, no prostě jsem se tedy konečně stala skutečnou vysokoškolačkou a pořád v tom neumím chodit.


A jak že to začalo?
Jednak je nutno podotknout, že jsem si vybrala asi jeden z nejpitomnějších studovatelných oborů (tedy, co se naší mladé univerzity týče, každopádně)... ano, už tu padlo, že se orientuju v oboru zdravotnictví. A já jsem ten blázen, který si svou přihlášku podal na obor všeobecná sestra. (ano, v čr, ano, v této době, ano, když se k nám - jak jsem před chvíli zjistila - a do celé Evropy začnou tlačit Číňanky...) Jednak mě měl varovat ten chaotický zápis a vše kolem - naše škola je tím chaosem snad charakteristická, anebo jsem jen prostě já idiot - a jednak, ústav ošetřovatelství jako jediný začínal o týden dřív než celý zbytek fakulty ... vlastně snad i celé univerzity.
Navíc málokdo z ostatních studentů sedí ve škole od 8 do 8, 5 dní v týdnů, s tím, že by regulerně psali testy i mimo zkoušková období.

A tak jsem se vrhla do toho tolik očekavaného a tolik obávaného univerzitního života. Největší obavu jsem měla z "opuštění" domova. Ani na střední jsem si sama sebe nedokázala představit na internátu - a to bych byla kousíček - i teď ... nemám školu ani na druhém konci republiky, vlastně ani v jiném kraji ne a přesto, ta představa pobávání kdesi mimo domov ... fujky!
Trpím na nějaké ... separační úzkosti, řekněme :D Od malička si pamatuju hodně nepříjemné pocity, když jsem třeba jen přespávala u tety, kde jsem všechno a všechny důvěrně znala a ta představa odpoutat se od domova, byť "jen" na ten pracovní týden mě vždy děsila. A ono to vůbec nebylo tak zlé! Ba naopak, čím déle tam jsem, tím více se mi tam začíná líbit. Jednak být ve městě, mít školu blízko, nemuset dojíždět, po večerech moci jít třeba na pivo, ikdyž máte druhý den školu, volnost ... a těch lidí kolem ... sečtělí, znalí, praštění, otevření a společenští a hlavně tak zcestovali
ach
nestěžuji si
To s sebou taky nese další pocity méněcennosti, kdy já vždycky hrozně trpím tím, že jsem tolik vzdálená svému ideálnímu já (sakra, ještě fakt začnu používat pojmy z psychologie). Buď jsem moc kritická anebo toho chci až moc. A byť se snažím sebevíc, těžko zvládám prolomit svou velkou introvertní část, zrovna tu, která nejvíc stojí v cestě ... to sem plést už ale nebudu, to je na další článek :)

A dál?
Samozřejmě, sebou škola přinesla tolik věcí. Těch pozitivních snad víc ... každou zkušenost beru jako důležitou a zatraceně přínosnou ... a tahle etapa života se zkušenostmi a možnostmi a vším (ne)možným, podněty jen hemží.
Z jedné strany, vlivem dálky a mého neumění rozložit si čas mezi lidi - se tu vyskytly i ty typické, vztahové narušitelnosti.
a ten chaos a zmatek a naprostý jiný styl studia - samostudia!
cfbvrhdekwlkndfvbhjsklxkmdcfbhsjkdsj
šílené
a momentálně mě čeká praxe... Tzn. Více než měsíc doma a vstávat brzo a dojíždět jako kdysi na střední ale taky .. snad víc času uložit si zájmy, povinnosti a život celkově, aby se stal bohatší a... blabla, strašně moc se mi chce spát - jednotlivá slova mi lezou do hlavy hrozně pomalinku a špatně.

K tomu všemu potřebuju blog.
A že já ho potřebuju.

Tak ... toť pro úvod, ano, předpokládám, že mám novou rubriku :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama