happy b-day, Terrie.

2. září 2013 v 22:14 | Terrie. |  stalo se.
Je tomu už 20 let co se na tomto světě objevila malinká uječená bytost - a malinká jsem fakt byla dost a uječená taky dost a dost. Už 20 let co se tady po tohle světě promenáduju, snad každý rok, nebo snad i každý den jiná, přitom pořád . Podivuhodná, přitom tak nudná cesta. A teď tu tak sedím, s plným žaludkem, sluchátky na uších, snad už unavená, po té své foreveralonehomebirthdayparty - až příliš sladkosti, nic nedělání, snad se i celý den culím. Ano, zábava :D Nějak mě popadá skromnost a říkám, že žádné bouřlivé oslavy tohoto dne nepotřebuji. Nějak jsme nabitá ze snad až epického víkendu a mám pocit, že nepotřebuji víc než už ve skutečnosti mám a ve skutečnosti toho mám tolik :) - věřte tomu, brzy mě to přejde.
Takový je můj velký den. Klid, pohoda, příjemná nuda, hyperglykemie, plno smsek a vzkazů na fb, které tak ráda, povrchně počítám ...

i google si vzpomněl, milé, že? :D

20 je docela děsivé číslo. Děsivé je tam to -cet. Už žádný teenager. Už je to ... už není cesty zpět ani omylem. Vysoká. Kariera. Rodina. A já tohle ... nechci? Nechci mít život jako každý. Počítat peníze, stoupat po kariérním žebříčku, vydělávat, živit, zařizovat, fungovat ... a žádný jiný smysl.
Ale ne, tohle nemá být depresivní článek! Tak prostě stárnu, musím být zodpovědnější, rozumnější, vážnější, musím mít věci víc pod kontrolou ... a dost! Tomuhle se chci vyhnout!
je čas na jinačí hudbu ...
ano, hned lepší :)
a jako ... tak se mi to líbí, problém?!
slibuji si sama sobě, že se začnu zase více věnovat rockové hudbě, skutečné rockové hudbě
:D

Je to dost. Je to dost aby se z naivního mladičkého, hloupoučkého člověka stala dospělejší a rozumnější bytost. Větší osobnost. Je to ale zároveň stále málo na to, abych věděla, co je život sakra zač. A hlavně na to, abych cítila zničující bolestivou tíhu minulosti a křivd.
budu psát bez ladu a skladu.
Troufám si říct, že můj prostý a skromný život toho zažil dost, přinesl mi toho mnoho.
Dětství v tom pravém slova smyslu, bez pitomých mobilů a facebooku, hezky venku s ostatními dětmi, u potoka, v lese ... První pocity samoty. Úzkosti, které by dítě mít nemělo, nevysvětlené, jen jako mlhavé vzpomínky na psychickou bolest, která mi fyzicky spalovala hrdlo a hlavně děsila mojí křehkou duši. První odmítaní ze strany ostatních, ze strany okolí, které bývá zlé a ošklivé, přitom stále děti. Strach z neznámých věcí. První přátelé. První bláhové zamilování se. Snění. Útěky od reality. Uvědomění si ceny skutečného přátelství. Bezstarostnost. Puberta. Zábava. Brečení pro nic za nic. Zbírání vzpomínek, které člověk nikdy, nikdy nezapomene. Patřit někam. Strach z opětovného nepřijetí. Nezapadání. Pocit nedostatečnosti. Houpání se sebevědomí. Uvědomování se ceny sebe sama. Poznání opětovaných citů. Sexualita. Skutečně zlomené srdce. Bolest. Bolest. Cena přátelství. Hrdost. Zatvrzelost. Tající ledové srdce. Připouštění si k tělu lidských bytostí. Pochybování. Dovolit někomu dotknout se vaší duše. Láska. Láska. Žárlivost. Strach z něčeho mnohem horšího co tu kdy bylo. Láska. Kouzla sobotní noci. Přátelství. A celou dobu rodina, která třeba nikdy nebyla dokonalá ale která tu prostě vždy byla ... rodina. A skutečný význam tohoto slova!
ve skutečnosti jsem strašně bohatá, co? :)
Snad všem těm, které tolik miluju budu jednou moct schopna říct, jak moc pro mě znamenají, jak moc je miluju, jak moc měnili mě a můj svět a jak moc tady, u mě, budou vždycky! :) ... a ano, ať jsem sebevíc zahořklá, depresivní, pesimistická - miluju svůj život, každičký kousek své minulosti, ať byly sebebolavější chvilky, bych neměnila, protože mě neustále tvoří. Je to jako řezba života. Která se propracovává k dokonalosti a já vím, že tento proces ukončovat nechci. Vím, že je přede mnou ještě dlouhá cesta, doufám tedy. Vím, že se ještě tolik změní, tolikrát se změním ... ale v tento moment jsem smířená se vším, co bylo. Jsem smířena se vším, co jsem a co jsem byla a co bych být mohla.
A snad poprvé v životě mám pocit, že vím, co chci, že vím, jaká chci být. A že jsem kým jsem, vím kým jsem a vím kým budu (a možná ještě nevím a o to víc vzrušující to je) a jsem za to ráda!
Jsem šťastná. Ano.
A vděčím za to jim všem. Většina z nich si to ani nepřečte, protože si to neuvědomí. Ale kdo ano, ten :) ... a taky víš, že jsem opilá láskou a sobotní nocí a že tahleta euforie je nejsilěnší, nejbláznivější a dává mi největší naději a největší radost (a je mi jedno jak moc velká iluze to je, je mi to jedno! :D) ... všecko je to mnohem ... víc :)

a jsem si jistá, že ten článek nedává smysl. A co?
nevím čím jsem opilá ale miluji vás všechny :D

A teď?
Cítím jak obrovská životní kapitola přede mnou leží, otevřená, prázdné listy čekající na to, až je popíšu. Obrovský krok, široké cesty, vzrušující neznámo. A já jsem odhodlána udělat to jak nejlépe to půjde. Jsem připravená budovat svůj svět a svou osobnost ... hodně tvrdě :)

životě těš se na mě. běžím ti vstříc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MiB MiB | Web | 2. září 2013 v 23:58 | Reagovat

..tak vše nééj!! :)

2 Faith Faith | Web | 3. září 2013 v 19:10 | Reagovat

všetko naj :)

prosím pozri aj na môj nový blog -->
http://my-faith-world.blogspot.sk/

3 McHachi McHachi | Web | 4. září 2013 v 19:17 | Reagovat

Všechno nejlepší ! :-)

4 Terrie Terrie | 5. září 2013 v 11:35 | Reagovat

[3]: McHachi, Subaru, Really? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama