a co teď, slečno? necháte si ho?

5. září 2013 v 15:29 | Terrie. |  na téma.
Dalo by se to probrat i z jiného úhlu pohledu. Zatím se, takto odhaduji, větší část zabýváme tou otázkou: potrat - ano nebo ne? A já nebudu vyjímka. Protože přesně vím, jak to říct, ale odpovědět nedovedu.
Co by kdyby? Není problém, prostě seženeme peníze, teď si nemužeme kazit život, to vyřešíme, ...
opravdu?


Mám pocit, co si pamatuju ze školy, těhotenství začíná okamžikem splynutí vajíčka se spermii. Člověk je člověkem od okamžiku oplodnění, není tomu tak? Dokonce i právo dědit má nenarozené dítě, už od momentu oplodnění. Už od toho prvního krůčku, kdy se vajíčko postupně začne dělit. Jak je to tedy s právem pro život? To máme všichni, automaticky, to nás dělá lidmi, že ano. Ale odkdy?
Možná je to jen mou nevědomostí a neinformovaností, ale kde je přesná definice člověka a jeho práva žití? Kdy na život začínáme mít nárok?
Tohle je snad automatické, bezpodmínečné a logické ... a v tomhle kontextu je děsivé, když o tom, zde budeme, nebo nebudeme naživu rozhoduje někdo jiný. Dobře, ovšem, matka, tak ať. I teď by měla vaše matka právo vás zabít? Klidně to mohla udělat i tehdy, když zjistila, že ... je v tom. A co by s vámi bylo pak?
Nic. To právo k životu, to jediné, co skutečně člověk má, by vám bylo odepřeno. A pokud člověk na život nárok má už tehdy, jako dělící se vajíčko, a já myslím, že má, logicky - potrat je vraždou.
A ano, byla jsem vychovávána církví a pořád tyhle názory kolem sebe mám (jistě, bývají to i hovna)... stejně si myslím, že mám až příliš svou hlavu a tvrdou hlavu a ke všemu si musím dojít po svém, stejně jsem badass

a hlavně ono nic není černobílé.

Upřímně a velice intimně. Zjistit, že jsem těhotná se mému (skutečně chorému) mozku jeví jako horší scénář, než onemocnět rakovinou. Rakovinu bych možná, možná dokázala pokořit, vyléčit se s trchou (obrovského) štěstí a vrátit se ke svému životu - k takovému, jaký byl před nemocí (víceméně, samozřejmě, ale jak by mě asi ovlivila taková zkušenost - to je na další článek, nemyslíte?), dítěte bych se už jen tak nezbavila. Pokud bych se ho nezbavila hned. Tedy. Samozřejmě. Nezavraždila bych ho hned. Protože když ne - všechny moje plány, sny, všechna dřina by mohla jít někam. Zasekla bych se mezi plínkama a sháněním přídavků a už jen velice, velice těžko bych se dohrabala tam, kde jsem momentálně. Na začátku své budoucnosti, svých představ, své kariéry, na začátku svobodného, snad skutečného života.
Prostě bych umřela, doslova, určitým způsobem, aby to, co se jakýmsi velice příjemným a nezodpovědným nedopatřením dostalo do mé dělohy.
A ano, zasloužila bych pár facek, zasloužila bych přinejmenším pidi nádorek, za tyhle ... kecy na téma: tumor vs. těhotenství. A za svoje sobectví a povrchnost minimálně pár facek nebo rovnou nemožnost mít děti, až jednou budu chtít.
Nejde si pomoct, můj život by skončil moc brzy.

A přes tohle všechno si nejsem jistá, jaký vlatsně sakra mám názor. Ono je nepříjemné, když člověk neví jestli se k něčemu přiklání, nebo s tím zásadně nesouhlasí. Vždycky.
A nechutně nepříjemné by bylo pro mě, objevit se v téhle situaci. A vždycky může být hůř.
Co těhotenství v důsledku znásilnění?
Nechat si dítě, které vzniklo z takového ponižení, z toho nejděsivějšího zločinu, traumatu proti ženství? Dívat se mu do očí a pokaždé tuhle zatracenou tíhu, ten hnus vidět, zpětně prožívat?!
A děti, o kterých ještě před porodem ví, že budou těžce nemocná? Samozřejmě, záleží na druhu postižení ale názory typu "nechápu jak ho můžou nechat se tak trápit" mě vždycky zamrzí. My nejsme psi, nebo koně, dokážeme si užít plnohodnotného života se vším všudy i se zlomenou nohou, nebo mentální retardací. A v případě těch dětí záleží ta kvalita jen a jen na rodičích. Proč tedy rovnou neříkáme "nechci marnit čas péčí o nemocného"? Skutečně občas asi rádi zapomínáme, že lidský život má mnohem širší možnosti a mnohem hlubší parametry pro určování jeho kvality.
Nikoho nesoudím, jen si říkám - škoda. V některých případech jsou tyhle názory krajně ... hlubokomyslné, skutečně.

Ale dobře, dostali jsme se do situace - nechtěné těhotenství.
Co udělám já?
Nevím! nevím, nevím, nevím, nevím ... se svou vždy zoufalou imaginární strategii pro řešení zatraceně těžkých, a hlavně skutečně skutečných problémů, bych skončila na jednotce intezivní péče po těžké otravě, nebo rovnou pod mohutným víkem dřevěné rakve. A důvod toho všeho samozřejmě se mnou.
A vidíte, šlo by to udělat i jinak.
Proto se v duchu modlím, ať něco podobného nemusím nikdy řešit. Ono není lehké stát mezi nedořešeným ano či ne.

Zajímalo by mě - když o tom tak přemýšlím, nemám v okolí nikoho, kdo by měl s potratem skutečnou zkušenost. Jaké to je? Jistě záleží na úhlu pohledu, na svědomí, názorech, zkušenostmi každé z nás ale ... jaké to je žít s vědomím, že to ve mě umřelo dítě?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veronixika Veronixika | 5. září 2013 v 15:55 | Reagovat

Jaký mám názor na potrat... netuším.
Ovšem zarazila mě ta narážka na potrat u dětí, u kterých se ví, že budou nemocné.
Jsem tak trochu více člověk přírodní, nežli by bylo dnešní společnosti milé a rozhodně si nemyslím, že lidé: "nechápu jak ho můžou nechat se tak trápit" opravdu myslí to, že by se o něj nechtěli starat.
Protože proto lidstvo kráčí ke zkáze, protože přirozená selekce u nás neexistuje, přežívají i nejslabší a lidstvo se přemnožuje a podporuje dědičné choroby a staví se proti matce přírodě.
Věřím v to, že život žijeme tolikrát, dokud nedojdeme k bodu, kdy již jsou všechny naše dluhy splaceny a kdy již splníme svůj úkol. Proto si myslím, že když je lidská schránka "pokažená", tak bychom jí neměli podporovat v dalším šíření...

2 Terrie Terrie | Web | 5. září 2013 v 17:35 | Reagovat

[1]: Hm, máš pravdu, rozumím ti. (btw, neřekla jsem, že za každým "ať se netrápí" se musí vždycky schovávat nechuť se o nemocného postarat) Ale asi to neumím brát tak jako ty. Lidské bytosti mi přijdou vyjímečné, s právem na život - bezpodmínečně. Hlavně bych řekla, že oproti jiným tvorům, lidský život se opravdu staví i na jiných, vyšších hodnotách. A podle mě ... pokažení jsme více či méně všichni :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama