rekapitulace. bláboly.

16. srpna 2013 v 10:18 | Terrie. |  stalo se.
Začnu zase stížnosti nad promrhaným časem nejdelších a posledních prázdnin mého života? Ale prdlačky ... No co, nic není tak zlé a mám ještě přesně měsíc :) A ve skutečnosti se neskutečně těším (a obávám a zároveň mě ta představa vzrušuje) na začátek zbrusunového vysokoškolského školního roku. žjea.
A teda jak běží můj život těch posledních pár dnů?


Ano stále "pracovně". Nebudu si stěžovat, slíbila jsem... prostě mě to nebaví a tečka. Jsem předurčena pro něco jiného, než pro obchod.
alespoň buzerace ustala a už zbývá jen pár šichet ... muhaha

Nakouknutí do své blízké budoucnosti. Zařizování bytu a dalších věcí ohledně VŠ. Skutečně se těším. Skutečně je pro mě velice vzrušující to, co vím, že nastane. Beztak nedostatek času, učení až nad hlavu a hrozí, že se setkám s tím pocitem selhání ve škole ... na který, jak jsem zjistila a musela si přiznat nedávno, nejsem absolutně zvyklá. Ano, toto by byla teprve rána pod pás. Ale to odhodlání se vším se poprat a vkročit do toho proklatého, děsivého, odmítaného dospěláckého a kariérního světa mě vážně ale vážně naplňuje jakýmsi adrenalinem a pocitem naplnění. Chci všem a všemu nakopat zadek. A vybudovat si svět, jaký já chci.
Začíná mi velký boj a jako v každém boji ... jde hlavně o to, jak si vedeme v jeho průběhu, ten výsledek je až to další, důležité je odvést dobrý boj...

Konečně notebook. Jop, skvělý pocit. Skvělý pocit svobody :D Na ten pocit si zvykám a je to příjemné :)

A cosi je ... špatně? Zlé sny, brzké vstávání, problémy usnout. A citový chlad. Tendence utíkat? Opět...
Ale tohle musí skončit. A jistě brzy skončí. Spíš je to reakce na mé momentální zaseknutí se v čase, místě, v situaci ... potřebuju nějak roztočit ty kola, ať se něco děje!
Nejhorší na všech mých chybách je, že si je uvědomuju a přesto s tím nic dělat nechci, byť vím, jak se s tím vypořádat. Prostě zatvrzele nechci. Balancuju mezi svým sobectvím a snahou měnit svůj způsob myšlení a měnit vztahy kolem sebe, v lepší. Měnit svůj život a stav mysli ve více prozářený sluncem. Holt, taková budu vždycky.
Z velkého srdce s touhou milovat všechny a být tou láskyplnou bytostí se lehce stává sobecký tvor, který by radši všechny nenáviděl a samolibě se vyžíval jen sám v sobě. No, co už, sebeobrana.
Ale kdesi cítím závan naděje. Doteky rostoucího hřejícího slunce.
Nechci ubližovat ... už bylo dost.

Přemýšlím nad svým budoucím tetováním. Možná to provedu ještě trochu jinak. Že by? Tak či tak, i toto se blíží.
Všechno mi to evokuje jak se můj život mění a vyvíjí a roste a momentálně mě to neděsí ale uspokojuje.

Dnes?
Káva po ránu není pro mě nejlepší nápad. Očividně. Zase je mi jen těžko. jop, stále a stále opakovat stejné chyby. Alespoň jsem se nepoblila - jako tehdy po stužkováku, ale to holt byla jinačí situace ... jistěže :D
Až přilíš brzké probuzení a ta nechuť k té zatracené práci ...
Ale .. to už uteče.
Konečně zase cítím, že přestávám na chvilku balancovat a jsem vyrovnaná a vše je jako příslib lepších zítřků.
Dokud si to zase moje mysl nerozmyslí :D

papadadadááá
zcela zbytečný článek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama