opět o aně.

17. srpna 2013 v 11:55 | Terrie. |  na téma.
Před časem jsem se už této problematice věnovala. To zrovna konkrétně pro ana blogy byly tématem týdne a já osobně si tyto blogy projíždím a pročítám téměř pravidelně. A okolnosti mě opět přivádí k touze o této milované a nenáviděné problematice psát znova.
Taky jsem si slíbila používat pro své články jednou i obrázku a psát více sturčně a věcně.

Thinspiration. Takhle nějak se v pro-ana "bussinesu" označují podobné obrázky štíhlých slečen. Jako ideál a inspirace pro všechny, jež touží po dokonalosti. Buďme k sobě uřpímné milé dámy, která z nás by si přála nemít ty pitomé faldy a kila navíc a být atraktivní tak, jak to vidí všude kolem sebe? Ať už jde o internet, televizi, ty pitomé holky ve škole, které všichni milují ... Velice lákavé. A nemám tuhle touhu nikomu za zlé, nejde to mít nikomu za zlé. Ne v dnešní době diktující dokonalost v přesnýách měřítcích.
Ovšem ... o čem je anorexie? Jedním slovem: hladovění.
Toto je příklad toho k čemu hladovění vede.
Seznamte se se ženou na fotce ... Isabelle Caro, francouzská herečka a modelka. K modelingu se dostala ovšem taky trochu jinak. Když se rozhodla proti anorexii otevřeně bojovat a v roce 2007 nafotila sérii pro některé poměrně skandálních fotek, která dopady anorexie ukazovala realisticky, bez příkray, bez zásahu photoshopu, bez cenzury.
Před časem jsem dočetla knihu, kterou Isabelle napsala. Holčička, která nechtěla vyrůst - Můj boj proti anorexii (osobně bych za to "boj proti..." někoho plácla přes ruku, opravdu? Takhle si to přečte cílova skupina?!). Herečka se s nemocí potýkala pd svých 13 let, několikrát se octla v ohrožení života. Jednu dobu při svých 165 cm vážila pouhých 25 kilo a čtyři dny bojovala o svůj život v komatu. Knihu doporučuji ... pro její realistický a přimý pohled na nemoc, pro popisy emocí, které v té době zažívala, pro zachycení života s touto poruchou a pro psychologický rozbor celé situace a minulosti, která k vývoji anorexie u ní mohla vést. Bez příkras. Bez okolků.
A byť si Isabelle svou nemoc uvědomila v plném rozsahu, byla si vědoma smrtelného nebezpečí ve kterém se octla a rozhodla se proti tomu veřejně bojovat, bohužel se octla v začarovaném kruhu, ze kerého už nebylo cesty zpět. V listopadu roku 2010 nemoci podlehla.

Ale proč? V čem je hladovění tak nebezpečné? Vždyť každé malé dítě ví, že jíst se musí, jinak bychom umřeli. Ale konkrétně ... bod po bodu ...
Začne to pomalu. Z nedostatku živin tělo strádá, člověk pociťuje věčnou únavu, začíná být nesoustředěný, to s sebou nese problémy jak v práci, tak ve škole.
Dochází ke ztrátě menstruace. Později se může přihlásit i naprosto ztráta možnosti mít kdy dítě.
Chybějící živiny se přihlási i v podobě psychických problému. Nervozita. Nespavost. Vyvíjející se deprese. Ze svých zkušeností, z těch občasných atak úzkosti, které mě občas přepadaly, kdy člověk nebyl schoen ničeho, jenom válení se po podlaze a hysterického pláče, doufajíc, že se na něj třeba zřítí strop a ty děsná psychická muka skončí, vím, že bych s tímhle žít vážně nechtěla!
Ze školy taky vím, že bych si nechtěla zahrávat s postupným rozvratem metabolismu. Při snížené hladině draslíku se tělo potýká s bolestmi hlavy, únavou až šílenými křečemi. Říká vám něco metabolická alkaloza? Je to stav kdy pH krve stoupá. Snad stačí vědět, že krom bolestí hlavy a křečí jí mohou provázet arytmie, bolest na hrudi, zmatenost, ... dechové problémy ... ach, pokračovat ještě?
Ani nemusím zmiňovat jak si člověk ničí celý trávicí trakt. Poškození žaludku, který většinou zeje prázdnotou, žaludeční šťávy se tvoří pro nic, a tak se objeví nějaký ten bolestivý vřed, nebo žaludek prostě zleniví natolik, že při snaze se opět najíst, už prostě nic nepojme a každé sousto je vyzvraceno. Časté zvracení vede k poškození jícnu. Objeví se zácpy. Vývoj zánětu slinivky břišní, které jsou sakra bolestivé.
Zatěžující je to i pro srdce, které živiny taky potřebuje! Stejně tak plíce (jen tak z lehka zmínim nebezpečí vdechnutí zvratku, když se přidá i bulimie). Živiny potřebuje mozek i nervy. Člověk pak jednoduše má zhoršeného pamatováka, trpí křeči a záškuby.
Dochází k poškození ledvin. Bez funkčních ledvin se nedá jen tak žít. Existují dialýzy ale komu se chce několikrát týdně na hodiny jezdit do nemocnice? Nebo si nalévat do břišní dutiny tekutinu každým dnem? ... ach, nechce se mi rozepisovat se o dialýze. Nenajdete si to sami? Nepříjemné téma.
A kůže je také ve špatném stavu a to už ani nemluvím o těch trčících žebrech, obratlech ... stačí malý tlak a člověku se hned udělají proleženiny. Kdo se někdy staral o ležícího člověka ví, jak lehce se z nenápadného, neškodně vyhlížejícího začervenání na kůži vyvine rána, která zasahuje často až na kost a těžko už se pak vůbec někdy zahojí! (pro inspiraci)
A to už ani nemluvím o tom, že ve výsledku dívka, jež toužila po dokonalosti, vypadá jako stařena.

Ach, jsem unavená a to jsem ani nevypsala všechno.

Co dodat? Těžko si člověk při hladovění udrží tu "ideální" postavu, s jejíž představou do té hladovky vůbec šel. Ono nejde držet dietu, vynechávat určité složky potravy a pak si myslet, že až se vrátíme ke svému normálnímu stylu stravování - největší kravina. Nebudu vysvětlovat jojo efekty a podobné. Ale anorexie je mrcha v tom, že přestat s hladověním a začíst normálně jíst, jen tak nejde. Jednak mysl, která je zaseknutá mezi radosti z toho, jak to hubnutí krásně jde a svou představou o dokonale postavě, už není schopná objektivně posoudit, kdy bylo dost. Pořád "vidí tlustě". A i kdyby se rozhodla, že bylo dost, často bývá pozdě, smrštěný a unavený žaludek už potravu příjmat neumí.
Postavu si člověk udrží snad jen pravidelným režimem. Promyšleným stravováním, odpočinkem a pohybem. A hlavně aby v tom byl ten režim!
Tohle rovněž, jako krásný bonus, přispívá k celkovému zdraví, které máme jenom jedno.

Nikoho neobviňuju, neodsuzuju, nikomu do ničeho nekecám. Chápu každou touhu po dokonalosti, sama jsem zasněná perfekcionistka. Snažila jsem se jen objektivně zachytit dopady mentální anorexie v jejim rozsahu. Ten fenomén pro-ana světa mě děsí. Je to jako zhoubná nemoc. Ale nehodlám nikoho napomínat. Chci jen zprostředkovat pravdu o zdravotních dopadech této zhouby, troufám si totiž říct, že mé skromné a ubohoučké odborné znalosti a ještě skromnějši praktické zkušenosti, mi to umožnují. Navíc toto téma, jako i další psychické poruchy, mě od mládí přitahovalo.
Na každém je, kterou cestu si zvolí. Někdo asi prostě chce umřít i pro ten krátičký moment, kdy byl dokonalý ...

/když už si mé zkušenosti a znalosti rady nevěděly ... pomohla wikipedie, obrázky mám z tumblr, googlu./
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Capricorn Capricorn | Web | 18. srpna 2013 v 23:15 | Reagovat

Výborný článek!! Povinně bych jej dala přečíst všem těm naivním dušičkám, které skutečně věří, že cílevědomé hladovění jim někdy přinese něco dobrého. Podle mě si to ty dívky vůbec neuvědomují, že to může mít za následek například i smrt. A to je právě to, ony asi vážně doufají, že nejíst pár měsíců jim zaručí geniální figuru, ale přesně jak jsi psala.. co pak v budoucnu, co pak až si to zdraví vážně zničí? Ke všemu nejspíš ani nevědí, kde je ta hranice, protože jak s tím začnou, musí hubnout a bláznit víc a víc :/
Ta poslední věta je skvělá a plně vystihující dnešní mládež :|
Prostě super článek Šťouchu O:) :))

2 Lumina Lumina | Web | 22. srpna 2013 v 20:57 | Reagovat

Vážně dobrý článek... Sama jsem nikdy nebyla spokojená se svou postavou, naštěstí jsem nikdy nebyla taková, že bych  se rozhodla nejíst... Je mi těch holek líto.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama