Srpen 2013

co mi zatím den přinesl.

30. srpna 2013 v 12:14 | Terrie. |  do větru.
Ani ne polovina dne za mnou, a už jsem vytočená. A tak trochu odhodlaná. Zajímavé, zajímavé ...
pár těch dnešních poznatků/rozhodnutí/plánů do budoucna...

- musím se naučit hádat! Ale ne s rodiči, to mi jde až moc lehce. Jsem tak zatraceně potichu a stydlivá a na ráně a ponížená, když mám mluvit s někým ... kdo má mít respekt, autoritu. Zvlášť, když jde o fakt přísného a pedantského nadřízeného! (i debilní zdravotní sestru, sakra, jednou budem na stejné lodi) Jakoby mi měli utrhnout ruce. Přitom argumenty mám, přitom je jasné, že se mnou jednají nefér! A i kdybych byla třeba naivní trošinku, nebo se moc zaměřovala na své ... a tak sakra, co jako?! Moje zdraví, moje problémy, moje brigáda, moje plány do budoucna a už mě pěkně serou, když preventivka není preventivka a ... snad když se jednou s někým domluvím, tak to sakra platí ne?! Nauč se otevřít si hubu už, sakra!

- jak dlouho jsem vařila ty brambory? Asi bych si měla zapamatovat tu dobu, konečně nebyly tvrdé ani převařené! :D

- normálně mi asi fakt sluší, když se na fotkách směju. Praktikovat častěji.

- jak je možné, že na těch fotkách ale vypadám tak ... těhotně?! Panebože, jestli moje BMI opravdu hraničí s podvýživou (ale zas tak těsná ta hranice není, nemyslete si) tak to buď špatně počítám, nebo jaké BMI mají ti, co nemají špeky vůbec?... nebo je body mass index prostě další ze zdravotnických kravin :D

- mám tak prdlé a vynalézavé bratry!

- nedávat bratrům mobil do ruky, když tam mám ... prostě plno fotek.

- s policii občas jezdí i pohřebácký vůz.

- nová lékařka v ordinaci neznamá změnu, pokud tam sedí pořád jedna a ta samá sestra.

- novinka: když chce jeden na preventivní prohlídku, musí mít nějaký problém.

- žádné fňukání, blogování teprve začalo, žádné nevím o čem psát. Přibudou zájmy, přibude ... života. Však jsme teprv na začátku, ne? ... nová kapitolka doslova :))

- ale už opravdu, ale opravdu bych si měla začít stát za svým a nehledět na to, co si o mě kdokoliv jiný pomyslí!

znuděná.

29. srpna 2013 v 10:56 | Terrie. |  do větru.
Neměla bych se k těm pubertálním kravinám vracet, ale když já se tak nudííííím...
ano, vyplnila jsem pár řetězáku, dotazníku, ... jak tomu kdo nadává ...

mezi kontejnery.

28. srpna 2013 v 22:20 | Terrie.
Ach, blogu, to je zase téma ... o kterém se mi jaksi těžko píše. Píše, nepíše... nevím, jak to pojmout, nakonec jsem se však rozhodla přece jen se tomu věnovat ... a zkusila jsem zapojit fantazii.
Výsledek? O ničem a ani se mi to nelíbí.
Dejme tomu ... pokus napsat zase něco ... co se vlastně mě netýká. Cosi fiktivního ...
pociťuji nespokojenost

neumím pít.

27. srpna 2013 v 13:52 | Terrie. |  stalo se.
Sedím. Hledím a dost se nudím. A jakýmsi způsobem mi mrdá, očividně.
Kdysi poslouchal Metallicu, teďka se s dialogy hrdinů MASH mísí rap. Cesta hudebního vkusu mého bratra je skutečně zajímavá a nevyspytatelná.
Ostatně, asi trochu jako ta moje. Když si vzpomenu na moje odmítání čehokoliv, co nebyl rock a pár dnů zpět si opilecky přespívávám Macklmora a ... panebože, já ty diskáčské sračky absolutně neznám! Mám podivný pocit, že je v opilém stavu doslova žeru. Za střízliva snad taky, fuj, ale pojí se mi to s příjemnými okamžiky.
příjemnými jen do určité doby.
/mimozemšťani? zase? opavdu! nemít televizi, fakt bych toho vůbec nelitovala .../
Vlastně se ten víkend dá popsat několika málo slovy. A stejně bude nezapomenutelný, hell yeah :D

(ne)limitovaná absolutka. ano, reklama. ach, moment a dál? ... pití, smích, kecy, pokus o tanec a pak ... už nevím co? stačí vědět, že se to přehouplo do výrazů jako - osamělá zastávka. telefonáty... kýbl
kýbl
postel
kýbl
přání ať všichni za tohle umřou
kdy já se naučím pít? Kdy já se naučím pít s klukama? Nemožné.
noční tlachání. mazlení. pidi kebab na víc jak půl hodiny. honba za fantou a pak to byrokratické zklamání.
a v každičkém tom momentu nárust toho pouta. toho kouzla.
Sakra, tohle jsou prázdniny ale naučte mě někdo pít! :D

Prožito naplno s Ním. A když teď sedím doma a zase všechno upadá do rutiny, do prázdná, do domova, který miluju ale už je mi klecí ... no, jsem zase protivná :D
takže ... p.s.? já tohle prázdniny vlastně stejně miluju
jo, vyznejte se ve mě

ať už je září.

23. srpna 2013 v 10:06 | Terrie. |  do větru.
Snad si opravdu normálně přeju, ať ty prázdniny skončí. Nepřeju to nikomu, kdo je ještě chce mít a koho děsí nadcházející školní/pracovní rok, i mě by měl děsit, ale za sebe si přeju, ať už je září.
no jo, někomu se to plácá, když si ještě dva týdny pak bude užívat naprostého volna

opět o aně.

17. srpna 2013 v 11:55 | Terrie. |  na téma.
Před časem jsem se už této problematice věnovala. To zrovna konkrétně pro ana blogy byly tématem týdne a já osobně si tyto blogy projíždím a pročítám téměř pravidelně. A okolnosti mě opět přivádí k touze o této milované a nenáviděné problematice psát znova.
Taky jsem si slíbila používat pro své články jednou i obrázku a psát více sturčně a věcně.

rekapitulace. bláboly.

16. srpna 2013 v 10:18 | Terrie. |  stalo se.
Začnu zase stížnosti nad promrhaným časem nejdelších a posledních prázdnin mého života? Ale prdlačky ... No co, nic není tak zlé a mám ještě přesně měsíc :) A ve skutečnosti se neskutečně těším (a obávám a zároveň mě ta představa vzrušuje) na začátek zbrusunového vysokoškolského školního roku. žjea.
A teda jak běží můj život těch posledních pár dnů?

... tak ho chyť za pačesy.

14. srpna 2013 v 8:56 | Terrie. |  na téma.
Život. Tak rozsáhlé téma. Často to jediné, čím si můžeme být jisti. A často ani to ne.
Hledání jeho smyslu. Recepty pro spokojený život. Jeho oslavy a proklínání život. Mrhání životem.
Je toho tolik. Kde mám začít já?

říkejte si tomu láska. blázen se sebevražednými sklony.

3. srpna 2013 v 22:16 | Terrie |  na téma.
Budu jako malá, ufňukaná, pubertální holka momentálně ... rozhodně tak působím, rozhodně, bohužel, si tak mnohdy připadám, byť jsem se těhle vlastností tak rok zpátky zřekla, s radostí! Láska je přece jen zneužíváné slovo, klam, zamilovanost, která člověku zatemní mozek, zarůžoví vidění a kompletně přenastaví vnímání, do nějakého ideálistického modu ... samozřejmě. Všechno jen proto, aby nás zlomené srdce pak vytrhlo ze snu. Vykoplo z okna v jedenáctém patře rozpadajícího se domu vztahu, který jsme tak pracně budovali.
Bum.
A je po pohádce.
Ale pokud je tohle všechno pravda, proč tolik umělců zpívá o lásce? Proč každý o ní sní? Proč se za tím ženeme? Ano, ano, musíme udržet rod, evoluce, přirozený vývoj, přitažlivost, pudy, blablabla ... chcete mi říct, že jen proto jsou mí rodiče společně po celých dvaadvacet let šťastně přes všechny neduhy? ... Věřte mi, neznám víc milující se lidi. Ať už o nich řeknu cokoliv, ať už po sobě doma křičíme (ech, jsme totiž všichni krapet choleričtí) nebo se pohádáme, oni se nikdy milovat nepřestanou. A pokud by se stal opak - láska v mých očích pak skutečně neexistuje!
Ikdyby tohle všechno byla pravda, jen mí rodiče by byli vyjímkou, jinak by láska byla jen přeceňované slovo, hlod a iluze ... proč zase podstupuju to riziku pádu ze snad už dvacátého patra? Proč mě to nutí se otevřít, tak jako jsem ještě se neotevřela nikomu? Proč chci tak usilovně pracovat na tom domu zkázy?

kdyby, kdyby.

3. srpna 2013 v 11:36 | Terrie |  do větru.
kdybych tak měla foťák
kdybych tak měla auto
kdybych tak měla víc peněz
kdybych tak měla přítele u sebe (a ne mezi pitomýma muslimama:D)
kdybych tak uměla psát
kdybych tak uměla popisovat něco jiného než svoje pocity a měla více fantazie
kdybych tak měla čas a chuť vařit, tvořit, upravovat staré kusy oblečení
kdybych tak uměla kreslit

... tak bych pořád nehledala nějakou inspiraci jinde po blozích (ale přesto... nikdy nic cizího nebude to moje!) a věděla bych co psát, bylo by o čem. to si taky jen imbecil založí konečně blog svých představ a stejně pořád váhá, o čem bude psát :D
tak je načase ten život trošku rozhýbat ať je o čem psát, no ne?



ale nejdřív se naobědvám :D