má maličkost.

8. července 2013 v 16:43 | Terrie
Tak tedy, jak jste již postřehli, říkejte mi Terrie. Co se věku týče - čerstvá ctiletka, díky čemuž si připadám staře (mám depku z dospívání, nechci dospět) ovšem vypadám mladší - tím myslím, i mentálně působím mladší. Bydlím na konci světa, kdesi daleko v Moravskoslezském kraji, má budoucnost se ubírá k (nešťastnému) zdravotnictví, ano, je to tak.
A mé zájmy? Těžko říct, zajímá mě všechno a nevím nic o ničem. Snažím se vyzvědět toho více o filmu, fotografii, modě, motorismu, snažím se dělat pilates. Odrostla jsem na hudbě stylu: 30 Seconds to Mars, LP, Paramore, Foo Fighters, Good Charlotte, miluju Nirvanu a mnoho, mnoho dalšího. Tohle nezapřu a pořád se k tomu budu vracet, postupem času musím konstatovat (bohužel nebo bohudík?), že poslouchám téměř všechno. Bývaly doby, kdy jsem hodně četla, teď se neustále vymlouvám na nedostatek času. Kdybych měla větší mozkovou kapacitu a chtělo by se mi studovat medicínu - byla bych psychiatr. Miluju psychologii a psychiatrii a mé kroky mě k těmto disciplínám vedou stále a stále - bohužel, spíše jako pacienta. Píšu s chybama. Dělám chyby často. Miluju pandy a Nutellu a přísahám, že jednoho dne budu vlastnit BMW. Toužím po nějakém tom duchovním a osobnostím růstu ale zároveň miluju lidi, kteří se umí obléct! *sama o šatníku mých představ jenom sním* a teď doufám, že nejsem tak povrchní, jak působím.
miluju noc, dává mi pocit neomezenosti a volnosti ...
(bojím se klece)
Nestačí to?
Hm... jsem labilní jedinec, neustále balancující na tenké niti, mezi štěstím a nějakou tou pomyslnou depresí. Určitě jsem padlá na hlavu, lehce porouchaná. Nakonec si ale vždycky uvědomím, že jsem vlastně spokojená a víc nepotřebuju. Buď toho říkám až příliš málo, nebo moc melu. Každopádně v mé mysli je rušno pořád. A ikdyž melu pořád o tom, jak jsem více a více sebevědomá - nevěřte mi, jsem zakomplexovaná jako prase. Ale ať budu znít sebevíc pesimisticky - miluju život!
jen moc myslím
a chybí mi to psaní ...
tak .. jsem zde :)
Potřebuju blog na vybrečení, vypuštění ventilů, na to, abych se mohla posouvat dál, aby mi pomohl růst. Snažím se umět chytat motýly, chytat, ale nevěznit, dotýkat se, ale nezničit je, vždyť ty byť jen malé okamžiky, které nás umí naplnit radostí a které mají smysl, dávající pocit, že žiju, jsou přece všude kolem, poletávají na vých barevných křehkých křidýlkách. Učím se nebýt slepá.
Třeba si padneme do oka, co myslíte? :D
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nekra Nekra | E-mail | Web | 27. dubna 2014 v 14:31 | Reagovat

Ahoj

Nejspíš se jenom špatně koukám, ale to co jsem hledal jsem nenašel ani tady, ani na tvém profilu :(. Hledám cosi jako neveřejný kontakt (ideálně e-mail). Chtěl bych ti napsat jeden takový "nápad", ale ne veřejně ;).

Nekra

2 maxicz maxicz | 26. září 2014 v 3:02 | Reagovat

:D jsem chlap, ale to jsi psala o mně?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama