ana všude, kam se zahledím.

25. července 2013 v 23:54 | Terrie |  na téma.
Byť jsem momentálně "pracovně vytížená", můj nerozjetý blog chátrá, stejně tak i mé blogočtenářské schopnosti... tohle téma si nehodlám nechat ujít. Už jen proto, že ani na mé oblíbené pro-ana blogy nemám čas.
Chci o tomhle mluvit ...

... ale mluvit chci potichoučku.

Je tu určitá část mě, která si, když přišla po delší době opět na blog, začala projíždět blogy dívek, které se k anorexii otevřeně hlásí a nestačila jsem žasnout, abych se vrátila k té maličké části ... jí se to líbilo, něco si v tom našla. Stal se to tak trochu můj koníček, jak okolí ví a pobaveně se k tomu přidavá. Neustále se ozbrojuju narážkami a hloupými - rádoby vtipnými komentáři, popadám se za hlavu a říkám si, jak ty holky můžou být tak hloupé. Ovšem, někdy si říkám, že i na to hubnutí jdou špatně ... (coca-cola zero? Really? :D) a nemá být toto trochu zarážející? Ovšem, abych nezapomněla ... jak čtu tyhle hladové články a baštím u toho, cítím, jak začínám mít ráda svůj špek :D
Vtípky stranou. Vím, že mé chování není pěkné.
Ne, nehodlám být nikdy příliš vážná a přiznám, že vtipkovat na téma anorexie mě baví. Neplánuju vrhnout se sem, do svého ubohého článku, s morálními debatami o tom, jak ošklivé je utahovat si z něčí nemoci.
Ošklivé to je, tak ať
Vidíte, odbíhám a nevím, co jsem to vlastně chtěla.
Proč mě ty blogy ve skutečnosti tak fascinují?
Jsou ve mě chutě, hlad po tom nemít chuť, chuť hladovět. Vím to o sobě. Obšas vidím tu typicky-vyhublou-fotografii-kterými-se-anorektičky-motivují a zasním se. Jsem jako horská dráha emocí, jsem vysoce labilní osobností, která když opravdu jede s tím vozíčkem přímým pádem dolů, ztrácí chuť (nejen) k jídlu. Třeba už to tu bylo ... třeba to bylo častěji ... třeba jsem si plánovala víckrát, jak nebudu jíst.
A proč sakra?
Nespokojenost s vlastním tělem je věc, která se vyvíjí většinou už od dětství. Nebo spíš ... cokoliv, co se v naší mozkovně vyvine v tom útlém věku, zůstane s námi delší dobu. Nikdy jsem se sama sobě nelíbila, vždycky jsem si připadala tlustě. Prošla jsem věcmi, které rapidně zvýšily mé sebevědomí, našla jsem sebe samu a dokázala, dokážu se cítit skvěle. Ale určití komplexy zcela nevymizí asi nikdy.
Ovšem nejhlavnější je, že kdybych začala moc hubnout, lidé by si všimli. Vím, že je kolem mě pár lidí, kteří by si všimli. Po nějakém tom omdlení už by mě i proti mé vůli poslali ... někam ... se léčit. Začali by se ve mě vrtat, vidět do mě, zajímat se. Možná by někdo něco našel. Pochopil. Možná by někdo dokázal opravit mou lehce rozbitou mysl.
... když jsem dole
Nebudu nikoho odsuzovat. Anorexie je v dnešní době výsledkem všeho toho honu za krásou, za ideálem. Říkáte si média, modelky, herečky ... všude jen hubení lidé... ano, je to tak. Ale zapomínáme na to, jak na nás ze všech stran naléhají motivační nápisy, proslovy, zvyšovetelé výkonnosti a sebevědomí, měnitele života a získavači spokojenosti. Moderní svět chápe štěstí spíš jako dokonalost, vytrvalost a tvrdou práci. Když to všechno smícháme ... vytrvalost, dokonalost, tvrdá práce ... cesta ke spokojenosti, k dokonalosti, ke štěstí ... každý máme něco. Někdo je třeba kariérista a někdo ... anorektička.
Ovšem Ana není Ana, není to kamarádka. Je to nemoc. Je to nemoc mysli, která sebou nese nesdílné následky. Dobrý pocit z hubnutí, z vypadání skvěle, časem vystřídá deprese, slabost, dehydratace. Nastává vypadávání vlasů. Neplodnost. Nejen, že člověk se svým vzhledem podobá více lidské kostře, než člověku jako takovému. Ale jako obvykle to všechno odnesou játra, žaludek, ledviny, mozek, srdce, střeva, ... Jsme lidé, potřebujeme příjmat živiny. Ze své praxe vím, že bych nechtěla žádné z onemocnění, či poškození některého z životně důležitých orgánů.
Pokud hubnutí nepřestane, člověk se tedy postupně vyvražďuje.
Ale když přestanu hubnout, nastane jo-jo efekt jako prase, logicky, přece nemůžu začít jíst "normálně". A když nastane chvíle, kdy se žaludek zcvrkne a nehodlá přijímat potravu? A jakože ta chvíle nastane ... Už se nikdy úplně nevyléčím, ikdybych chtěla.
Těžko ale radit a soudit, když nikdo neví, nezná, nechápe.
Je tolik nevysvětlitelných věcí, které svazují lidskou mysl. A strhávají s sebou na dno. Které se nedají vysvětlit, pochopit a nejde se jim vyhnout.

Co tedy ana-blogy?
Neměly by být "podporovány" ...
Neměly by být zakázaný ...
Každý, kdo si v sobě cosi nese, by se měl vypsat ... nemyslím tím, zaznamenávání svého jídelníčku. Ale svého nitra.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hellboynasralcelejsvet hellboynasralcelejsvet | Web | 26. července 2013 v 1:07 | Reagovat

hodně pěkně napsaný:)a souhlasím zcela s tebou!!

2 Lúthien Lúthien | Web | 26. července 2013 v 9:00 | Reagovat

Ano, člověk má právo vypsat se z toho, co se mu honí v nitru. Zhoubnost těhle blogů vidím spíš v tom, že ty dívky se navzájem podporují a povzbuzují, začínají být něco jako sekta, najednou jim anorexie přijde normální, protože mají spoustu virtuálních kámošek, které jsou na tom stejně. A pak na ty blogy narazí nějaká malá naivní holčička a inspiruje se, nahlodá ji to a může se přidat k nim. V tom asi tkví to nebezpečí. Ale kde je z toho cesta ven? Nevím, podle mě je jediná možnost v tom, když si ty dívky přiznají, že mají problém a chtějí ho řešit. Jinak asi nemá žádná snaha o pomoc cenu.

3 Capricorn Capricorn | Web | 27. července 2013 v 23:28 | Reagovat

Naše oblíbené téma, že? :D Aneb jak zavést svět z dokonalosti k ještě větší a to k naprosté průhlednosti! :D
Podle mě není nenormální utahovat si z takových věcí, jako je honba za lepší postavou pomocí hladovění a ztráty kontroly sama nad sebou, popravdě je to pěkná pitomost a když ji člověk bude brát vážně, kam až se svět dostane?
Tyto dívky tento typ hubnutí podporují a vlastně to, že se k němu hlásí, je neskutečné. Nejsem si zcela jistá, jestli si uvědomují, jaké tato nemoc má následky, a poud ano, je to ještě horší, než si myslíme, pak nejsou jen zahleděné do své postavy, ale skutečně hloupé. Ke všemu všechny ty články o tloušťce a perfektním těle, či dokonce o anorexii v časopisech  a podobných plátcích, mě dojímají.. cožpak už lidé nemají nic lepšího na práci, než přemýšlet o tom, jak kdo vypadá? Je to mentalitou lidstva a z velké části to také ovlivňují média..

A.. a prostě, souhlasím se vším, co jsi napsala, Šťouchu :) super článek!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama