Červenec 2013

summertime.

26. července 2013 v 11:50 | Terrie |  do větru.
Snila jsem o trochu ... vysněnějších prázdninách
měly být vyjímečné
epické
skvostné
díky své lenosti, nemožnosti a z části nedostatku financí jsem většinu toho překlonu ze středoškolského světa do světa vysokoškolského proseděla doma
nechala se užírat pitominama a svou hloupou ... hrdostí?
a teď, když nadchází oficiálně druhá polovina prázdnin (a já už mám skutečně většinu prázdnin za sebou) stresuju se kvůli snad nekonečným směnám za pokladnou, pekárnou, regály, ...
Ale i přesto zůstávám, nebo spíš začínám být optimistická
třeba ustýskaná ale odhodlaná, nakopnutá
ještě není všemu konec a mě dneska snad pohladilo sluníčko, či co


Co na tom malinku je zatím to nejlepší?



ana všude, kam se zahledím.

25. července 2013 v 23:54 | Terrie |  na téma.
Byť jsem momentálně "pracovně vytížená", můj nerozjetý blog chátrá, stejně tak i mé blogočtenářské schopnosti... tohle téma si nehodlám nechat ujít. Už jen proto, že ani na mé oblíbené pro-ana blogy nemám čas.
Chci o tomhle mluvit ...

hnilobný proces - ukončit, prosím.

19. července 2013 v 11:04 | Terrie |  do větru.
To mi to nadšení pro blogaření zase vydrželo, co?
Taky mi vydrželo to dodržování těch pár bodů... samozřejmě, že fňukám, sedím doma, nudím se, uzavírám se do sebe a svět se zdá prázdný. A můžu si za to sama. blablabla ...
Představovala jsem si ty prázdniny jinak - jen proto jsem (možná) zklamaná, kdybych nebyla naivní, neměla naivní představy... a kdybych nebyla líná a snažila se z každého dne vytěžit maximum (ale hrát sims 2 je taky zábavička, konečně mi vychází mé plány :D) Hold, nemohla jsem čekat, že budu mít prostředky a hodně času zároveň. Místo toho mám čas ale nemám prostředky. A až budou prostředky, nebude čas. To už bude zabité úplně.
Přitom by stačilo jen trochu nápaditosti, trochu snahy a trochu odhodlání a mohla bych se bavit... ano, ano, jsem nemožná, všichni víme, obraťmě list ...
Taky by mě mohli svést tím Boxsterem! Tak logic - člověk si jednou může dovolit Porshe ale na dovolenou jezdí ... sem? Alespoň pořád nemusí prudit hned pod mým balkonem. Já chci takyyyy.... kdybych byla přitažlivější, komunikativnější, akčnější ... blabla, už bych se dávno projela. Kdyby, kdyby.... to už bych taky dávno mohla snad i řídit tu Imprezu...
Taková, abych "balila" pro auta holt nebudu.
To byla vsuvka.
Co dál?
Poslední volný den, pak mi začne práce. Tfuj.
Ale dnešek si užiju! Ze dneška vytřískám ten max, sice jsem nenápadiá a neoriginální ale ... jo! A pak až se začnu klepat za pokladnou. Na to mám ještě několik hodin čas ale, nebudu si tím kazit den. A dneska bude dobrý den, mám podivně dobrou náladu a podivnou energii.
Skvěle!
Minimálně nebudu hnít doma. Už toho mám plné zuby. Hniloby.
A jak jsem se rozhodla ohledně škol?
Nijak.
Nečekaně. Potřebuju iéc času a potřebuju si to opravdu promyslet! Začínám mít pocit, že je úplně jedno, pro kterou z těch škol se rozhodnu. Jenom jsem se zžila s jednou představou, kterou se mi nechtělo opuštět. Teď se zase začínám smiřovat s představou druhou. A ... nevadí mi to. Stále je to 50/50 ale ... je to vážně jedno, stejně se mě nikdo ptát nebude odkud ten titul mám, jednou, v imaginárním světě, kde titul dostanu!
Ach, chci žít.

Proč není můj blog navštěvovaný? :D

foto dne.

13. července 2013 v 22:08 | Terrie |  stalo se.
Jen tak.
Jako vzpomínku ... na dnešek, který možná nebyl až tak vyjímečný, spíš - jako každý jíný takový den ...
teď jsem se nachytala na tom, jak se snažím napsat něco sakra výstižného, dojemného, co se dotkne srdce
pche, ani omylem
dneska fakt nenapíšu nic extra
jen tu bude viset tahle fotka
a jen já a on budem vědět ... jak je každý sebenezajímavější den skvostným, když máte s kým ho doopravdy prožít
když jen vy dva ... víte

(a jen pár lidí asi zkusilo a ví, jak se jde i z frisca při-opít, když se najde ten správný způsob)

btw. můj muž a jeho Conversky - to je ten případ, kdy se plní sny ^^

a teď přemýšlej.

12. července 2013 v 22:07 | Terrie |  stalo se.
Jak je skvělé, mít zase co číst. Den ubíhá ryhleji a příjemněji.
Jak je tento způsob léta i přesto nešťastný ... chtěla bych teď fňukat na počasí (lije jako z konve) ale stejně, zybtečné, i tak bych dneska nevylezla ven.
Tak, či tak ... jedna věc by tu byla.
Konečně přišel ten dopis.
A byla jsem přijata na v pořadí čtvrtou vysokou (či vyšší) školu z těch, kam jsem se hlásila, což je rozhodně úspěch.
Ale neslavím.
Vlastně ... na tuhle školu jsem se chtěla dostat nejvíc.
A?

na téma: chybí mi témata.

11. července 2013 v 22:30 | Terrie |  do větru.
Takže mám blog, mám z něj radost a konečně by to mohlo být to, co jsem vlastně chtěla ale nepovedlo se mi to dířv.
Ale co jsem vlastně od blogu chtěla?
Svůj deníček, svoje místo, kam utéct, kde se budu moct vybrečet, vyzvracet, pochválit se, postěžovat si, jen tak se vykecat ... abych to vše nesdělovala někomu konkrétnímu, ale zároveň mohla mít tu možnost - jednou si to třeba někdo přečte a všimne si a já nebudu nevyslyšená.
Rozhodně to mýt o mě ... o mém životě, mých názorech ...
Žádné pubertální idoly, hvězdičky a kopírování, tlachání, řetězákování ... kuš!
V tomhle bych jasno měla.
Ovšem čím více si projíždím ty úžasné blogy kolem, a myslím, vážně skvělé blogy, které za něco stojí, kde autoři ví, o čem psát, žádné prázdné myšlenky o ničem ... mám dostatek inspirace, mám co číst a vlastně si to užívám :) ale moje houpající se, křehounké a hloupé já se zase krčí ...
O čem mám psát já?

Emilia Clarke aneb. všichni milujeme Khaleesi.

9. července 2013 v 23:22 | Terrie |  neboť tohle má něco do sebe.
(zrovna si říkám, že název této rubriky nevystihuje účel této rubriky ... zapracuji na tom)
Že jsem pošuk je zcela známá věc. Že jsem velice šťastně zadaná heterosexuálka taky není žádným tajemstvím. Avšak ... s jedním se přiznám
nechme dramatičnost okamžiku vystupňovat
ano
drama
na tumblr poblázněně (zasněně, snad platonicky zamilovaně :D) hltám už dobrou hodinu fotky ženy
její jméno v civilu ... Emil(k)a Clarke
a kdo nezná Deanerys je asi nevzdělaný impotent

jejich revírem je ... Kaufland (?).

9. července 2013 v 13:29 | Terrie |  na téma.
Jsem tak (anti)talentovaná, že si zavřu rozepsaný článek, aniž by se uložil. Tak tedy začnu znovu (jsem jen ráda, to předtím bylo příšernější než by tohle mohlo být)
využiju toho, že jsem nějak žhavá do psaní a dostala jsem tuto druhou šanci ... a budu psát na téma

Kde začít?

Můj vztah k této generaci?

má maličkost.

8. července 2013 v 16:43 | Terrie
Tak tedy, jak jste již postřehli, říkejte mi Terrie. Co se věku týče - čerstvá ctiletka, díky čemuž si připadám staře (mám depku z dospívání, nechci dospět) ovšem vypadám mladší - tím myslím, i mentálně působím mladší. Bydlím na konci světa, kdesi daleko v Moravskoslezském kraji, má budoucnost se ubírá k (nešťastnému) zdravotnictví, ano, je to tak.
A mé zájmy? Těžko říct, zajímá mě všechno a nevím nic o ničem. Snažím se vyzvědět toho více o filmu, fotografii, modě, motorismu, snažím se dělat pilates. Odrostla jsem na hudbě stylu: 30 Seconds to Mars, LP, Paramore, Foo Fighters, Good Charlotte, miluju Nirvanu a mnoho, mnoho dalšího. Tohle nezapřu a pořád se k tomu budu vracet, postupem času musím konstatovat (bohužel nebo bohudík?), že poslouchám téměř všechno. Bývaly doby, kdy jsem hodně četla, teď se neustále vymlouvám na nedostatek času. Kdybych měla větší mozkovou kapacitu a chtělo by se mi studovat medicínu - byla bych psychiatr. Miluju psychologii a psychiatrii a mé kroky mě k těmto disciplínám vedou stále a stále - bohužel, spíše jako pacienta. Píšu s chybama. Dělám chyby často. Miluju pandy a Nutellu a přísahám, že jednoho dne budu vlastnit BMW. Toužím po nějakém tom duchovním a osobnostím růstu ale zároveň miluju lidi, kteří se umí obléct! *sama o šatníku mých představ jenom sním* a teď doufám, že nejsem tak povrchní, jak působím.
miluju noc, dává mi pocit neomezenosti a volnosti ...
(bojím se klece)
Nestačí to?
Hm... jsem labilní jedinec, neustále balancující na tenké niti, mezi štěstím a nějakou tou pomyslnou depresí. Určitě jsem padlá na hlavu, lehce porouchaná. Nakonec si ale vždycky uvědomím, že jsem vlastně spokojená a víc nepotřebuju. Buď toho říkám až příliš málo, nebo moc melu. Každopádně v mé mysli je rušno pořád. A ikdyž melu pořád o tom, jak jsem více a více sebevědomá - nevěřte mi, jsem zakomplexovaná jako prase. Ale ať budu znít sebevíc pesimisticky - miluju život!
jen moc myslím
a chybí mi to psaní ...
tak .. jsem zde :)
Potřebuju blog na vybrečení, vypuštění ventilů, na to, abych se mohla posouvat dál, aby mi pomohl růst. Snažím se umět chytat motýly, chytat, ale nevěznit, dotýkat se, ale nezničit je, vždyť ty byť jen malé okamžiky, které nás umí naplnit radostí a které mají smysl, dávající pocit, že žiju, jsou přece všude kolem, poletávají na vých barevných křehkých křidýlkách. Učím se nebýt slepá.
Třeba si padneme do oka, co myslíte? :D

opět na blogu

8. července 2013 v 15:52 | Terrie |  stalo se.
A věřte tomu nebo ne, jsem nadšená, odhodlaná ^^
... snad pociťuji jisté dočasné naplnění. Jo, je to supr :D Jednoho dne to stejně přijít muselo.
Mám se psaním prostě problém - nesnáším své výtvory, natož jen ty myšlenky, co se mi hlavou honí ale chybí mi to. Momentálně jsem se octila kdesi v jakési sladké nostalgii. Ty vzpomínky na sladkou pubertu - blogy, blogy, ty věčné řetězáky, 30 seconds to mars, kam se jen podíváš ... a ano, byť to vše byla jen otázka času, nejvíc za tohle všechno může jedna osoba. Zatracení broučci v hlavách :D
Tak či onak, jsem zde a mám pocit, že to myslím skutečně vážně. Na nějaký ten čas určitě.
Sice netuším, o čem budu psát ... kecám, mám v hlavě plán, který je dychtivý se uskutečnit. Už žádné sledování mých pubertálních hvězd, žádné kopirování ani snaha o to, umět něco psát, vytvořit - má naivita mě opustila alespoň na tolik, abych si přestala myslet, že jednoho dne budu spisovatelka *pche*.
Myslím, že je to i přímo blogem (myslím blog.cz) - nechci dělat reklamu, ale holt, zvyk je zvyk. Když píšu článek v tomhle známém editoru, cítím se ... skoro jako doma. Zkoušet něco jiného v mém případě byla chyba.
Jistě je to i tou nudou. Žádná škola, žádná práce, žádné peníze ... musím něco dělat, no ne?

Takže z nudy, z nostalgie, z jakési potřeby se občas písmenkově vybrečet (která tu je a bude tu stále) mám opět blog a zase cítím, že tohle je to moje miminko o které se občas starat budu (jo, jsem špatná matka)